Dne 17. března 2025 se v Malém Španělském sále ve Španělské 10 v Praze 2 konal zajímavý koncert – v pořadí XXIX. v rámci cyklu koncertů s hostem Zdeňka Zahradníka s názvem Setkávání. Pozvání na tento koncert s následující diskusí na téma Moje setkávání s hudbou přijal geolog, pedagog, spisovatel a popularizátor vědy RNDr. Václav Cílek, CsC.
Václav Cílek a Zdeněk Zahradník.
Na koncertě nejprve zazněly skladby Zdeňka Zahradníka: Dávné vzpomínky pro hoboj a housle v podání dua Bohdana Tesařová – hoboj a Pavla Tesařová – housle. Autor tento čtyřdílný poetický cyklus představil jako vzpomínky na své dřívější skladby – Requiem, Canzona, Cantabile a na motiv Prince z jeho opery-melodramu Popelka. Přeludy pro sólové housle v přesvědčivém a pečlivém podání Pavly Roubíčkové Franců jsou působivými obrazy faty morgany. Lento e molto espressivopro sólové violoncello zpaměti nastudoval Pavel Chovanec. Následovaly Čtyři návraty pro smyčcový kvartet v zaujatém přednesu P. Roubíčkové Franců a Natsuko Broučkové – housle, Evy Franců – viola a Pavla Chovance – violoncello. Následoval melodram na texty dopisů Franze Kafky Felicii Bauerové s názvem Dopisy v procítěném podání Marka Pavlíčka – recitace a P. Roubíčkové Franců, která svými houslemi citlivě dokreslovala text. Melodram vznikl na podnět Melodramfestu pro uplatnění skladeb ke 100. výročí narození spisovatele a tamtéž byl poprvé proveden. Student Pražské konzervatoře Tomáš Reichel zahrál na trombon za klavírního doprovodu Michaely Vasilčenko úsměvnou Ukolébavku pro neposedného medvěda, kterou autor před 20 lety napsal pro jednoho ze svých tehdy malých synků. V závěru koncertu zazněl melodram na povídku Ilji Hurníka Koupelv podání Marka Pavlíčka a Michaely Vasilčenko. Rozverná povídka o husitech a jejich vojevůdci Janu Žižkovi, který vybízí svou družinu ke koupeli, ač sám neumí plavat a vyhne se jí až díky blížícím se křižákům.
Zdeněk Zahradník je výraznou osobností právě v oboru melodramu, přímým následovníkem všech českých mistrů této ne snadno zvládnutelné kompoziční formy. Jeho zkušenosti se projevily kupříkladu v momentu, kdy v návaznosti na text uplatňuje vtipně umístěnou citaci chorálu „Ktož jsú boží bojovníci“ a rovněž budovatelské písně „Kupředu levá…“ Vhodně zvolená skladba na závěr hudební části koncertu – všichni v publiku zachytili bojovou píseň husitů, ti starší si nemohli nevzpomenout na polovinu 20. století v ČSSR a všichni svorně interpretům i autorovi s chutí bujaře tleskali.
V druhé části večera následovala zajímavá diskuse s Václavem Cílkem. Smyslem cyklu Setkávání je seznamovat publikum s osobnostmi různých oborů lidské činnosti – každý je vyzván ke vzpomínání na jeho setkávání s hudbou. Cílek nejprve zmínil svoje dětství, kdy pobýval několik let s rodiči v Africe. Z tohoto období mu v souvislosti s hudbou utkvělo v paměti zejména to, že hudba je v Africe nedílnou součástí každodenního života lidí. Oproti tomu funkci hudby v jiných částech světa, například v Evropě, zařadil spíše do oblasti iracionální. Nabízí se otázka, zda má hudba v dnešním přetechnizovaném světě dostatečný prostor, či je vnímána vyspělou společností jenom jako součást byznysu a „hudebního průmyslu“. Z pléna byla vznesena otázka na jeho dceru Elišku, členku Společnosti českých skladatelů – detaily sdělila zájemkyním po skončení pořadu spíše manželka hosta Eva Cílková. V tomto večeru na hudební téma spíše méně sdílný Václav Cílek zmínil, že rád poslouchá hudbu francouzských autorů 20. století, v diskusi pak poutavě vyprávěl o svých četných cestách po světě, které byly spjaty s jeho hlavní činností – geologickým výzkumem. Z řad publika byly vznášeny dotazy na téma akustiky v jeskyních, na výjimečnosti geologicky významných míst v naší republice, jakými jsou třeba hory Blaník a Říp, pražský Vyšehrad apod. Cílek konstatoval, že tato místa jsou z geologického hlediska nesporně zajímavá, a proto si je také lidé vybrali jako důležitá místa, k nimž se vážou zajímavé události našich dějin. Dotazy byly také věnovány čistotě vody a samočistící funkci vodních zdrojů – pramenů, řek a studánek na našem území. Při zmínce o studánkách všem přítomným hudebníkům okamžitě vytanula na mysli kantáta Otvírání studánek Bohuslava Martinů. Cílek zdůraznil, že úloha člověka v ochraně přírody a otázkách ekologie, jakož i péče o vodní zdroje a studánky, je nezastupitelná, přičemž zmínil i fakt, že valná část péče o prameny a studánky na našem území je zajišťována dobrovolníky. A že záleží na každém z nás, jak se ke své planetě budeme chovat a v jakém stavu ji předáme těm po nás.
To byla krásná pointa tohoto Setkání, kdy na první pohled iracionální hudba ve spojení se zajímavou diskusí inspirovala všechny zúčastněné k myšlenkám o naší planetě Zemi a úloze člověka při jejím spravování tak, aby to bylo v souladu se zachováním rovnováhy v přírodě a se zachováním života této planety pro příští generace.
Miroslava Vlasáková
