V pátek 20. září uspořádal festival Dvořákova Praha v Betlémské kapli koncert amerického smyčcového kvarteta Dover. Slyšel jsem jej poprvé a bylo to pro mě nesmírně příjemné překvapení.

Po několika proměnách hraje v tomto složení: Joel Link (zakladatel) – 1. housle, Bryn Lee – 2. housle, Julianne Lee – viola, Camden Shaw (spoluzakladatel) – violoncello. Základem souboru je úžasná nástrojová vyrovnanost, přičemž čistě technická úroveň primária je mimořádná i ve světovém kontextu. Jsou to atributy, které mu mohou závidět v podstatě všechny české komorní formace včetně té mediálně nejoslavovanější a zalité sluncem cen).  Dosud jsem je znal jen z nahrávek (například báječný beethovenský komplet), ale živé setkání není ničím nahraditelné.

V úvodu mě potěšili vtipnou hříčkou Jessie Montgomery, jež patří k nejzajímavějším skladatelkám současnosti, Strum, kdy téměř celou kompozicí prolíná pizzicato v několika podobách. Potom zahráli první monument večera – Čajkovského První smyčcový kvartet D dur, op. 11. Bylo příjemné slyšet hrát tento často hraný opus střízlivě a bez patetismu a s technickou bravurou, která brala dech. Že jsou schopni až spirituálních emocí, se projevilo v notoricky známém Andante cantabile – určitě nejdojemnější provedení, jaké jsem kdy živě a z nahrávek slyšel.

Druhým monumentem recitálu a vrcholem večera byl Dvořákův Smyčcový sextet A dur, op. 48. K pocitu, že tak dobrou interpretaci živě neznám ani z 20., ani z 21. století, přispěli svým dílem hosté Doverského kvarteta – Josef Špaček, který si tentokrát s chutí zahrál part druhé violy, a cellista Timotheos Gavriilidis-Petrin, který se stal dokonalým parťákem Camdenu Shawovi. Přátelé vedení charismatickým primáriem nabídli maličko jiné pojetí, než jsem z minulosti znal – v emocích opět střízlivější, než slýchávám v Česku, hybnější (Furiant a některé z variací finální věty) a od Joela Linka tónově opojnější. Jistě k tomu přispěl jeho nástroj – Pietro Giovanni Guarneri (zapůjčený paní Irene R. Miller prostřednictvím Beare’s International Violin Society).

Byl to večer, který bude v mé paměti hodně dlouho. Akustika Betlémské kaple je velmi dobrá, nicméně jedno z nejlepších světových smyčcových kvartet by si zasloužilo příště hlavní sál Rudolfina.

Luboš Stehlík