Letošní Rok české hudby všeobjímá Bedřich Smetana, jenž odsunul celou naši hudební historii do pozadí. Několik koncertních projektů, živé operní komplety, reedice nahrávek, dvě knihy, dva filmy, operní výběr známého tenoristy… Nedávno uvedla ČT premiéru filmu Smetana. Není to poprvé, kdy se Bedřich Smetana stal hrdinou hraného příběhu. Už v roce 1955 vzniklo vlastenecky pojaté dílo Z mého života, v němž skladatele ztvárnil Karel Heger z něhož měl komunistický ministr Zdeněk Nejedlý radost. Zajímavý byl koprodukční film F – E – D – A, zachycující Smetanův pobyt ve Švédsku. Režisér Marek Najbrt omezil děj filmu na léta 1868 až 1883. Kvůli řadě důvodů by bylo složité reflektovat mládí v Plzni, severskou zásadní kapitolu, první manželství. Jenže pro režiséra scenáristu, kteří zrovna nejsou hlubokými znalci klasické hudby, by bylo těžké umělecky smysluplně pojmout tak velký prostor. Zato najít kontrasty, které mají potenci oslovit masy, v budování ND, v žabomyších půtkách mezi starými a mladými buditeli, v cestě od zdravých uší ke hluchotě a k šílenství není těžké. A pro scénáristu Martina Šafránka je přerod z národního idolu a demiurga v člověka, který neustále s něčím bojuje, a vášnivé hledání inspirace jakoby fíkovým listem pro jeho bouřlivou sexualitu, která je lehkým pornem. (Svým vnoučatům bych film nepustil.) Nicméně musím ocenit pana Neužila v hlavní roli a dobrou kameru Jana Šustera. Opět jedna z podivných cest, kdy u historické osobnosti je fixní ideou hlavně sex, viz například film o Josefu Myslivečkovi. Ovšem s rozdílem, že v Myslivečkovi je špičkový výběr i provedení hudby, kdežto tady jsou interpretace úryvků ze Smetany smutné. Nemohu jinak, než souhlasit s Mirkou Spáčilovou z iDNES: „Popravdě věcný, objevně podložený dokument by Bedřichu Smetanovi vzdal poctu důstojněji než povšechný životopis výjimečného umělce trpícího mezi buditelskými pokrytci“. ⁕ Supraphon vydal na podzim titul Tag und Nacht. Poprvé se objevili v jeho katalogu Bamberger Symphoniker, skvěle připravení Jakubem Hrůšou. Jediný autor – Richard Strauss – a jediná sólistka – Kateřina Kněžíková. Pan Hrůša se poprvé představuje v dvojí roli – dirigenta a klavíristy. Jako dirigent je bez diskuse virtuózní, jako pianista mě příjemně překvapil. Nemá sice úhozovou dokonalost některých kolegů (Barenboima, Bernsteina, Nézet-Seguina ad.), ale Straussovy písně tohoto tandemu hladí po srdci i duši a jsou pohlazením sluchu. ⁕ Jedním z vrcholů Roku české hudby je životopis Bedřicha Smetany od Pavla Kosatíka, podle mě jediná letošní perla odborné hudební beletrie. Jakub Hrůša se rozhodl splnit si svůj sen a převedl psaný originál do zvukové podoby. Je to nesmírně inteligentní člověk a jeho hlas je ideální pro diskuse, talk show, rozhovory v televizi a na digitálních platformách, ale konkurovat múzickým hercům minulosti a současnosti je marné. Jakub Hrůša v anonci na jeho přednesu knihy pana Kosatíka říká: Autor nesouhlasí už s tou hlavní, nejčastěji předkládanou tezí o Smetanovi jako jen zakladateli české hudby. Vidí v něm představitele hudby evropské. Myslí si, že světová hudba u nás nezačala vznikat až s Antonínem Dvořákem, ale už s Bedřichem Smetanou. „Jen“ se to za něho ještě neumělo do toho světa dostat, a pak s tou teorií o jeho toliko české hudbě se na to možná dost nemyslelo. ⁕ Orchestr FOK díky moderaci Ondřeje Havelky, suverénním sólistům a výborným výkonům šéfdirigenta Tomáše Braunera, jehož v příštím roce předčasně vystřídá jiný Tomáš (Netopil), oslavil v pražském Radiopaláci devadesáté narozeniny. Zároveň uvedl do dobré společnosti knihu, která se dle mého soudu úspěšně pokusila o přiblížení prvního období FOKu, které bylo dosud kvůli pramenům dost děravé. ⁕ Nadace Bohuslava Martinů, potažmo Institut Bohuslava Martinů, za nezájmu širší veřejnosti už řadu let ve spolupráci nakladatelství Bärenreiter Praha řeší a vydává kritické vydání díla Martinů. Nedávno vyšly další svazky. Při zázemí, odborném i finančním, je reálné, že projekt se nestane torzem jako třeba v případě Dvořáka či Smetany. Je ostudné, že v tomto roce nebyl buďto zahájen nebo završen podobný projekt. Špatná vizitka pro Smetana 200 nebo Národní muzeum / Muzeum české hudby. ⁕ Zmínil jsem film o Smetanovi. Film o dirigentce Lydii Tár (2022) od režiséra Todda Fielda doporučuji jako možnou alternativu (Netflix). Hlavně jej však doporučuji kvůli neuvěřitelnému herectví Cate Blanchett.
Luboš Stehlík
