Mezi pevné součásti Českého rozhlasu patří Symfonický orchestr Českého rozhlasu, i když po proslovu generálního ředitele René Zavorala 15. dubna mě napadlo slovíčko „zatím“. Ve svém expozé, kdy kvitoval zvýšení daně každého z nás přibližně o desetikorunu, s čímž nelze než souhlasit, dal do přímé souvislosti další existenci SOČRu s navýšením poplatku. (Každý člověk užívající kritický rozum, by tedy vyslovil myšlenku, co by bylo s tímto rozhlasovým pokladem, kdyby nebylo této daně…) Nu, nechme tohoto planého filozofování. Každopádně sezona 2025/2026, v pořadí devadesátá devátá, bude a jestli a jak oslaví SOČR sté jubileum, nechme stranou.
Petr Popelka. Fota Michal Fanta.
Bude to sezona opět nabitá zajímavými jmény a vzrušující hudbou a bude to zároveň, jak se zdá, poslední sezona dirigenta Petra Popelky v roli uměleckého šéfa, i když hlavní deal má už u Vídeňských symfoniků. Jejím vrcholem bude nejen pro mě komplet Brahmsových symfonií v dubnu 2026! „Brahmsova symfonická díla patří k nejčistším projevům hudební geniality a my věříme, že jejich mohutnost a krása budou působit stejně silně na vás, jako působí na nás hudebníky,“ prohlásil Petr Popelka.
SOČR je českým velmistrem v počtu pražských lokací, kde hraje: Rudolfinum, Obecní dům, Betlémská kaple, Studio 1 na Vinohradské 12. Dramaturgická rozmanitost a otevřenost novým impulsům zůstává jedním z hlavních pilířů koncertních řad rozhlasových
symfoniků. „Věřím, že letošní program bude jedním z těch, které se vám vryjí do paměti a že bude také předzvěstí toho, co nás čeká v jubilejní 100. sezoně,“ říká šéfdirigent Petr Popelka. „SOČR je orchestr s obrovským potenciálem, flexibilitou a duší. V nové sezoně to chceme opět dokázat – napříč styly, žánry i staletími.“ (Pro pečlivé nastudování sezony a přemýšlení, které koncerty koupit, odkazuji na web socr.rozhlas.cz)
SOČR v Obecním domě.
Upozorním na projekty, které považuji za nepřehlédnutelné. Úvod sezony bude patřit dirigentovi Tomáši Hanusovi, který je hostem v rodné zemi jen zřídkakdy. Z oblasti současné hudby SOČR představí premiéry skladeb Ondřeje Adámka, Jaroslava Pelikána a Jiřího Levíčka. Právě Adámkův Houslový koncert zazní v české premiéře v interpretaci renomovaného houslisty Christiana Tetzlaffa. Určitě si nenechám ujít provedení Stravinského opery-oratoria Oedipus rex pod taktovkou Petra Popelky či Hrad knížete Modrovouse Bély Bartóka s taktovkou Roberta Jindry, díla, která se v Česku kvůli interpretačním nárokům uvádějí sporadicky.
Každá sezona špičkového orchestru musí vyvažovat mezi dramaturgií, hvězdami a finančními možnostmi. Myslím, že SOČR nabízí dobrý mix – mimo jiné se můžeme těšit na klavíristy Pierra-Laurenta Aimarda, který přednese Ravelův Klavírní koncert G dur, Isatu Kanneh-Mason s náročným Rachmaninovovým Koncertem pro klavír č. 3, Martina Kasíka, Marka Kozáka, varhaníka Christiana Schmitta, houslistu Josefa Špačka v roli violisty (v červnu 2026 bude hrát Berliozova Harolda v Itálii, jehož v prosinci 2025 uvede Česká filharmonie, což bude pro srovnání neobyčejně zajímavé), violoncellistu Tomáše Jamníka nebo sopranistku Kateřinu Kněžíkovou… Velmi doporučuji cyklus v Betlémské kapli, jenž nabízí repertoárové perly.
SOČR v Rudolfinu.
V průběhu příští sezony (už teď je pozdě) bude muset SOČR zveřejnit jméno nového šéfdirigenta. (Ledaže by se chtěl pan Popelka stát bílou holubicí a vést souběžně dva navzájem cizí orchestry a pendlovat mezi Vídní a Prahou.) Kdyby tak ředitel orchestru Jakub Čížek a ředitel ČRo René Zavoral neučinili, byla by to reputační prohra tohoto skvělého tělesa a nevíra v budoucno.
Luboš Stehlík
