Je v genech lidstva opírat se o výročí a milníky. Nejinak je tomu v umění. Minulý rok byl plný českých výročí a na piedestalu byl Bedřich Smetana. Rok 2025 bude klidnější, ministerstvo kultury, pokud vím, nechystá žádný mimořádný finanční balíček pro obecnou podporu české klasické hudby, nicméně záminek pro slavení bude hodně. Jestliže například v trojkových letech oživnou wagneriáni a verdiáni, v šestkových se probudí byznys kolem Mozarta, v nultých akceleruje vše kolem Beethovena, v roce 2025 ovládnou Rakousko, Evropu a možná i svět Straussovy valčíky. Velký rok budou mít i tzv. autentisté a milovníci staré hudby – Bach, Palestrina, Perotinus… – a milovníci hudby Maurice Ravela atd. Jakkoliv zažívá ruská kultura nedobrý čas, měli bychom důstojně připomenout výročí Dmitrije Šostakoviče (ostatně údajně nepatří mezi oblíbené umělce imperátora Putina).
Nevím, jak Česko, ale Itálie, Metropolitní opera New York, hlavní evropská hudební centra… a určitě firma Decca Records… mohutně oslaví výročí narození Luciana Pavarottiho (12. 10. 1935 – 6. 9. 2007). Mezi 60. až 80. lety minulého století nejzajímavější tenorový hlas světa, který je dodnes idolem milionů lidí a cílem tisíců tenorů, hlavní propagátor krásného zpěvu, majitel nejen geniálního hlasu, jehož význam bych přirovnal v Enricu Carusovi, ale i velkého srdce, jehož celoživotní vášní bylo rozdávat lidem radost.
Když dosáhl všeho, co pěvec může, zpíval na nejlepších operních scénách, prodal miliony nahrávek a získal si srdce desítek milionů lidí, rozhodl se vstoupit na nebezpečnou půdu megaprodukcí, nejdříve sám, potom pod hlavičkou Tři tenorů a nakonec, když už pro něj vydělávání peněz nebylo důležité, vymyslel nový formát benefičních koncertů – Pavarotti & Friends, kdy v letech 1992 až 2003 lákal do rodné Modeny hvězdy populární hudby. Výtěžek z akcí byl věnován na humanitární účely, včetně mezinárodní pomocné agentury War Child a Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, jenž měl tehdy ještě vysoký kredit. (Prahu navštívil dvakrát, bohužel za svým zenitem: v prosinci 1996 zpíval velmi slušně v holešovické hale na Výstavišti, smutnější byl jeho recitál s klavírem v dubnu 2005 v Sazka Areně, dnešní O2 Arena.) Jeho koncerty pro statisíce lidí a ještě více polyžánrové produkce v Modeně byly kritikou (včetně české) nemilosrdně odsuzovány, nicméně je nesporné, že část lidí skutečně podnítily zkusit klasickou hudbu nebo aspoň do jejího světa nahlédnout a že miliony dolarů podpořily charitativní projekty včetně pomoci válkou postižených dětí. Zajímalo by mě, kolik milionů věnovaly charitě dnešní koncerty různých rádoby tenorových formací, klasických a popových umělců… Navíc Pavarottiho crossoverové koncerty v Modeně měly vždy světovou uměleckou úroveň, což o dnešních napsat nemohu. Jsem rád, že nám minulé století dalo umělce jako byli Lucianino Pavarotti alias Big P, Caruso, Menuhin, Bernstein, Mehta, Rostropovič…
Luboš Stehlík
