Cena Antonína Dvořáka, kterou od roku 2009 organizuje a vyhlašuje Akademie klasické hudby (AKH) má 16. laureáta (www.akademieklasickehudby.cz). Odborná komise, jejíž složení zůstalo v programu slavnostního pořadu 9. prosince ve Španělském sále Pražského hradu utajeno, se shodla na australském režisérovi Barrie Koskovi.
Prezident Petr Pavel, Barrie Kosky a Jan Simon, předseda komise ceny AD a umělecký ředitel MHF Dvořákova Praha.
Pracuje nejen ve světě opery, ale i muzikálu a operety. Z české hudby vytvořil ceněné inscenace Káti Kabanové, Příhody lišky Bystroušky, Z mrtvého domu a Rusalky. (Jeho snem je prý udělat Jenůfu.) Mimochodem v roce 2017 byl prvním původem židovským režisérem, který pracoval na wagnerovském festivalu v Bayreuthu (Mistři pěvci norimberští). V současnosti pracuje na Wagnerově Prstenu v Royal Opera Covent Garden v Londýně (dirigent Antonio Pappano). Je důsledným odpůrcem názoru, že opera je mrtvý žánr. Naopak je pro něj v tomto století protipólem umělé inteligence.
Fota Akademie klasické hudby.
Aktivně mu přišli popřát dirigent a jeho přítel Marc Albrecht, což byl skvělý nápad, jenž byl hlavní hvězdou večera, výborně zpívající sopranistka Kateřina Kněžíková, poněkud ve stínu stojící mezzosopranistka Jarmila Vantuchová, velmi dobře se prezentoval tenorista Peter Berger, jenž sice podal spolehlivý, hodně znělý výkon, ale jehož Princ z Rusalky byl dalek lyrice Bena Blachua z minulého století. Rozpaky ve mně budil šansonový zpěv Koskyho přítelkyně Katherine Mehrling, která za doprovodu Barrie Koskyho zapěla tři písně Kurta Weilla, kdy jsem nostalgicky zavzpomínal na nepřekonatelnou Ute Lemper z 90. let.
Kromě hudby Janáčka a Dvořáka zazněly čtyři části ze Symfonických tanců z West Side Story (Prologue, Somewhere, Scherzo, Mambo). Autorská hudba Lennyho Bernsteina byla orchestrem provedena skvěle. Kupodivu hudebním vrcholem byl přídavek – orchestrem Prague Philharmonia báječně v hraničním tempu zahrál předehru Candide.
Cenu Antonína Dvořáka, skleněný artefakt firmy Moser, který ani po letech neztratil nic ze své působivosti, předal Koskovi za spoluúčasti hlavního mecenáše Karla Komárka a ředitele AKH Roberta Koláře, prezident republiky Petr Pavel, jenž v krátkém laudatiu mimo jiné řekl, že česká „klasická hudba je součástí naší identity … a je nejlepším obchodním artiklem“.
Cena AD patří společně s Cenou Jiřího Bělohlávka, Cenou Anděl a cenami státních subjektů k dekorativním špičkám české klasické hudby. Nemohu se však zbavit pocitu, že poněkud ustrnula a potřebovala by strukturální proměnu, obsahovou a možná i formální.
Luboš Stehlík
