Zpráva

Rok české hudby 2024 se stal celospolečenským fenoménem, který zasáhl široké publikum v Česku i zahraničí. Během roku proběhlo 1400 akcí, které pořádalo 344 subjektů ve 262 městech. Oslavy české hudby v roce 2024 oslovily i publikum, které běžně na hudební události nechodí. Rozsáhlá komunikační kampaň pokryla tradiční média i sociální sítě, čímž přispěla ke zvýšení povědomí o české hudbě napříč věkovými i zájmovými skupinami. Hlavním tématem bylo 200. výročí narození Bedřicha Smetany pod hlavičkou přidruženého projektu Smetana200.

„Naším cílem bylo, aby se Rokem české hudby cítily osloveny všechny skupiny obyvatelstva a nebyl vyhrazen pouze těm, kteří chodí v oblecích do koncertních síní. Snažili jsme se proto zaměřit i na alternativní scénu a další žánry mimo klasickou hudbu. Až čas ukáže, jestli se nám podařilo tento cíl naplnit, ale čísla, která máme nyní k dispozici, naznačují, že se to v duchu motta ‚Hudba jsme my‘ povedlo,“ říká Marek Šulc, koordinátor Roku české hudby 2024.

Jedním ze stěžejních poslání Roku české hudby 2024 bylo zvýšení povědomí o české hudbě a jejích osobnostech u široké veřejnosti v České republice. Analýzy mediálních výstupů a chování uživatelů na sociálních sítích potvrzují, že tato snaha byla úspěšná. Tištěná média, televize, rozhlas a sociální sítě přinesly celkem 10 080 výstupů spojených s Rokem české hudby. Jejich mediální dosah byl 408 milionů, což značí, že každý obyvatel České republiky starší 15 let se mohl setkat s přibližně 45 výstupy. Dosahová kampaň na sociálních sítích Facebook a Instagram dosáhla téměř devět milionů zobrazení s dosahem jeden a půl milionu unikátních uživatelů. Kampaň ke zvýšení povědomí o české hudbě i značkách Rok české hudby a Smetana200 přinesla velmi pozitivní výsledek v podobě největší dosahu ve věkové skupině 25–45 let s vyšším zastoupením mužů, přičemž standardní skupinou, která nejčastěji reaguje na příspěvky z oblasti hudby a kultury jsou ženy ve věku nad 55 let. Téměř dva miliony diváků pak zhlédly videospot Roku české hudby v České televizi, která byla generálním mediálním partnerem projektu. Audio verze spotu běžela také na stanicích hlavního mediálního partnera, jímž byl Český rozhlas.

„Tento rok byl jedinečnou příležitostí, jak naplnit pojem ‚česká hudba‘ náležitou hrdostí, připomenout si skladby, které nás proslavily, ale zároveň také třeba objevit nová nebo zapomenutá díla. Rok české hudby byl klíčovou kulturní událostí roku 2024 a to jak doma, tak v zahraničí. Těší mě, že se nám podařilo ukázat, že Česko skutečně patří mezi světové hudební velmoci,“ uvedl ministr kultury Martin Baxa.

Propagace české hudební kultury v zahraničí byla dalším z klíčových cílů Roku české hudby 2024. Díky spolupráci s Českými centry, zastupitelskými úřady a zahraničními pořadateli se česká hudba představila na prestižních světových scénách. Česká filharmonie podnikla turné po evropských městech a třikrát vystoupila v New Yorku v rámci Českého týdne v Carnegie Hall. Národní divadlo uvedlo českou operu na festivalu ve finské Savonlinně, Symfonický orchestr Českého rozhlasu koncertoval v Japonsku a Moravská filharmonie Olomouc absolvovala turné po polských koncertních sálech. České hudbě a podpoře jejího renomé v zahraničí pomohly také osobnosti ambasadorů Roku české hudby. Za všechny lze zmínit dirigenta Jakuba Hrůšu, který s Českou filharmonií uvedl český program na festivalu BBC Proms, tenoristu Pavla Černocha, jenž účinkoval nejen v janáčkovských rolích na předních světových scénách, nebo Pavel Haas Quartet, který se v prosinci představil právě v rámci Českého týdne v Carnegie Hall.

V roce 2024 uplynulo 200 let od narození Bedřicha Smetany a 140 let od jeho úmrtí. Přirozeným centrem oslav se stala skladatelova rodná Litomyšl, jeho hudba však zněla i v dalších městech doma i v zahraničí. Národní divadlo moravskoslezské uvedlo dvakrát cyklus všech Smetanových dokončených oper. Kompletní operní dílo zaznělo také v Divadle J. K. Tyla v Plzni a na Národním festivalu Smetanova Litomyšl. V den Smetanových narozenin pořádalo Národní divadlo slavnostní večer Smetana Gala, kde vystoupili přední čeští sólisté a dirigenti. Národní divadlo Brno zahájilo moravskou část Roku české hudby novou inscenací Dalibora v režii David Pountneyho. Známý režisér se podílel také na překladu libreta pro komorní adaptaci opery Dvě vdovy, kterou připravila Birmingham Opera Company a v režii mladého umělce Lorenza Ponteho ji uvedla na Smetanově Litomyšli. Plzeňská filharmonie uvedla Smetanovo kompletní symfonické, komorní, klavírní a melodramatické dílo.

Smetanovské výročí přineslo i několik významných nahrávek. Mou vlast natočil Symfonický orchestr Českého rozhlasu pod vedením Petra Popelky, Musica Florea s Markem Štrynclem a Česká filharmonie se Semjonem Byčkovem. Díky této nahrávce získala Česká filharmonie ocenění Orchestr roku od prestižního hudebního časopisu Gramophone a nominaci na stejné ocenění od BBC Music Magazine, kde mohou posluchači hlasovat do konce února. Tenorista Pavel Černoch nahrál společně s Českou filharmonií a Tomášem Netopilem Smetanovy árie a duety. Nahrávky Symfonického orchestru Českého rozhlasu i Pavla Černocha jsou navíc nominovány na Cenu Anděl Coca-Cola 2024.

Výročí připomněla také řada knižních publikací. Pavel Kosatík a Milena Štráfeldová vydali nové popularizační životopisy Bedřicha Smetany, přičemž Kosatíkova kniha vyšla i v audio verzi, kterou načetl dirigent a ambasador Roku české hudby Jakub Hrůša. Národní divadlo moravskoslezské vydalo kompletní libreta Smetanových oper s překlady do angličtiny. Nakladatelství Königshausen & Neumann připravilo anglický sborník Bedřich Smetana a evropská opera.

Rok české hudby 2024 se slavil i v regionech a mezi amatérskými hudebníky. Západočeský Kublov připomněl svého rodáka Josefa Leopolda Zvonaře, autora písně Čechy krásné, Čechy mé. Pražský filharmonický sbor uspořádal velké sborové setkání Proč bychom se netěšili s účastí profesionálů i amatérských pěvců, které doprovodila Česká filharmonie. V Hradci Králové proběhla celostátní přehlídka sborů Choralia Magna. Symfonický orchestr Českého rozhlasu uspořádal koncert Tisíc hlasů adventu, na kterém mimo jiné připomněl 190 let od prvního uvedení Fidlovačky včetně písně Kde domov můj.

Vedle Bedřicha Smetany byli nejhranějšími autory Antonín Dvořák, Leoš Janáček a Bohuslav Martinů. Zazněla také díla dalších českých skladatelů, jako jsou Jan Novák, Vítězslava Kaprálová, Josef Mysliveček či Kryštof Harant. Mezi nejčastěji uváděnými skladbami dominovaly Prodaná nevěsta, Má vlast, Rusalka a Novosvětská symfonie, často i v podobě jednotlivých částí.

Repertoár Roku české hudby 2024 přinesl na jeviště a pódia více než 200 jmen českých skladatelů a skladatelek. Do Národního divadla se vrátila Fibichova opera Šárka, zatímco Národní divadlo moravskoslezské dokončilo cyklus oper terezínských autorů. Národní divadlo Brno nastudovalo světovou premiéru opery Here I am, Orlando slovenské skladatelky Ľubici Čekovské. Česká filharmonie pod taktovkou Davida Robertsona uvedla evropskou premiéru skladby Superorganisms Miroslava Srnky. Ensemble Damian nahrál první českou operu Františka Antonína Míči O původu Jaroměřic, Lieder Society oživila povědomí o hudbě skladatelky Slávy Vorlové a Cappella Mariana zaznamenala na CD Putování do Svaté země Kryštofa Haranta. Také tato nahrávka se uchází o prestižní Cenu Anděl. Rok české hudby v roce 2024 reflektoval také dění na poli jazzu, folklóru, alternativní hudby, ale i třeba black metalu.

Ohlédnutí za atmosférou a událostmi Roku české hudby 2024 přinese dokumentární film, který připravuje Česká filharmonie v koprodukci s Českou televizí. Snímek mladého českého režiséra a scenáristy Marka Čermáka by měl být dokončen v první polovině roku 2025 a následně jej odvysílá Česká televize na kanálu ČT art.

Webové stránky www.rokceskehudby.cz zůstávají v provozu jako svědectví událostí, které Rok české hudby 2024 přinesl.

Rok 2024 pohledem festivalů klasické hudby

„V roce 2024 festivaly sdružené v Asociaci hudebních festivalů České republiky nabídly 670 koncertů, kterých se v sedmi desítkách měst napříč republikou zúčastnilo více než 130 tisíc diváků,“ shrnuje Pavel Trojan, prezident Asociace a ředitel festivalu Pražské jaro. „Uplynulým rokem významně rezonovaly oslavy Roku české hudby. Díla klasiků české hudby zazněla v provedení těch nejlepších domácích a světových umělců, nové pohledy zprostředkovala celá řada inovativních projektů. Zájem diváků jasně dokazuje, s jakou silou mohou tato díla promlouvat k současnému publiku. Za stejně důležitější považuji, že festivaly přinesly celou řadu premiér skladeb žijících autorů, a hrdě tak přispěly k rozšíření repertoáru pro oslavy české hudby v dalších dekádách,“ uzavírá Trojan. 

Pražské jaro

Smetanova Má vlast na zahájení festivalu zazněla v podání Berlínských filharmoniků pod vedením Kirilla Petrenka. Dvakrát zazářil dirigent Jakub Hrůša – jeho koncert s Orchestra dell’Academia Nazionale di Santa Cecilia byl výjimečným zážitkem. Koncertní provedení Smetanovy opery Libuše s Českou filharmonií a Kateřinou Kněžíkovou v titulní roli se proměnilo v triumf, který přinesl nový pohled na tento klenot české hudby. Významným příspěvkem k Roku české hudby byla premiéra houslového koncertu Svatyně Kryštofa Mařatky v podání Orchestre Philharmonique de Radio France či evropská premiéra skladby Superorganisms z pera Miroslava Srnky v podání České filharmonie.

Program jubilejního 80. ročníku festivalu v roce 2025 zdobí hostování dvou elitních amerických orchestrů  – z Chicaga a Bostonu. V silné sestavě zahraničních symfonických orchestrů se můžeme dále těšit na London Symphony Orchestra, tokijský NHK Symphony Orchestra nebo Vídeňské symfoniky. Festival zahájí a uzavře Česká filharmonie se svým šéfdirigentem Semjonem Byčkovem. Rezidenční umělkyní bude houslistka Patricia Kopatchinskaja, která  vzdá mimo jiné poctu Luboši Fišerovi.

Smetanova Litomyšl

Dlouho dopředu připravované oslavy 200. výročí narození Bedřicha Smetany přinesly v roce 2024 historicky nerozsáhlejší festivalový ročník a staly se vyvrcholením celostátních oslav tohoto litomyšlského rodáka. Poprvé od vzniku festivalu zazněly na jednom ročníku všechny Smetanovy dokončené opery, uveden byl reprezentativní průřez jeho dílem symfonickým, komorním i písňovým.

S novým vedením Smetanova Litomyšl v roce 2025 zahájí novou etapu. Ambicí je vytvořit v regionu prvotřídní mezinárodní přehlídku, v níž je hudba prezentovaná nejlepšími českými a zahraničními umělci ve světovém kontextu. Nová hlavní scéna festivalu, SmetaNOVÝ sál od architekta Josefa Pleskota, vestavěný do nádvoří litomyšlského zámku, umocní jeho neopakovatelnou atmosféru.

Dvořákova Praha

Festival v roce 2024 zaznamenal historicky nejvyšší počet návštěvníků a nejvyšší výnosy ze vstupného i individuálního fundraisingu – tedy Klubu mecenášů Dvořákovy Prahy. Bezesporu naplnil očekávání návštěvníků a byl důstojným příspěvkem k Roku české hudby. Nebyl jen oslavou výročního roku Bedřicha smetany, ale jakousi stručnou antologií českých hudebních dějin. Dominantním festivalovým projektem byl open air koncert České filharmonie a Bamberských symfoniků pod taktovkou Jakuba Hrůši s názvem spojeni Mahlerem na Výstavišti Praha, který přenášela ČT Art a zaznamenával Bayerische Rundfunk a ARTE.

Program 18. ročníku Dvořákovy Prahy bude v úplnosti zveřejněn 13. března 2025.

Mezinárodní hudební festival Český Krumlov

V roce 2024 se uskutečnil 33. ročník festivalu, který nesel podnázev Múzy tvořící a inspirující.  Oslavili jsme rok české hudby, tvorbu Smetany, Dvořáka, Janáčka, ale i skvělých českých skladatelek.

Letošní 34. ročník Festivalu Český Krumlov ponese název Nečekaná spojení, bude ho tvořit 7 koncertních řad, odehraje se na 17 různých lokacích, z toho 4 vůbec poprvé, uskuteční se 2 světové premiéry skladeb a přivezeme umělce zvučných jmen, například Pabla Sáinz-Villegase, Maxima Vengerova, Josepha Calleju, Take 6.

Hudební festival Antonína Dvořáka Příbram

55. ročník patří k dalším velice úspěšným ročníkům festivalu, a to jak po stránce umělecké, tak z hlediska návštěvnosti koncertů a doprovodných akcí. Dramaturgie 56. ročníku akcentuje díla rakouských a německých skladatelů v souladu s tématem ročníku, jímž jsou zahraniční cesty Antonína Dvořáka. Zahajovacího koncertu se ujme Dresdner Philharmonie pod taktovkou Markuse Poschnera a sólistkou Antje Weithaas.

Smetanovské dny

44. ročník mezioborového festivalu Smetanovské dny hodnotíme jako velmi zdařilý. Ten byl věnován Roku české hudby a výročí Smetana 200. Do oslav jsme se zapojili významně zejména souborným provedením klavírního díla – Smetanománie, komorního díla a melodramu. Plzeňská filharmonie (pořadatel festivalu) přispěla také souborným provedením Smetanova symfonického díla.

 45. ročník bude provázen celou řadou významných akcí, výročí a interpretů. Jmenovat můžeme světově uznávaného violoncellistu Daniela Müllera-Schotta, dlouholetého fagotistu vídeňských filharmoniků Štěpána Turnovského, houslistu a dirigenta Fedora Rudina, finského dirigenta Erkkiho Lasonpala a další. 

Klavírní festival Rudolfa Firkušného

Dvanáctý ročník festivalu nabídl v roce 2024 čtyři recitály ve Dvořákově síni Rudolfina a jeden v Sále Bohuslava Martinů na pražské HAMU. Umělci letošního ročníku byli sir András Schiff, Chloe Jiyeong Mun, Alexander Melnikov, Ivo Kahánek a jeho studenti Anna Gaálová, Pavol Praženica a Matouš Zukal, závěrečný koncert patřil Jeanu-Efflamu Bavouzetovi.

Program dalšího ročníku Firkušného festivalu bude zveřejněn v květnu 2025.

Harmonia Moraviae

Festival Harmonia Moraviae 2024 (22. ročník) byl důstojným vyvrcholením celoročních oslav Roku české hudby, a česká tvorba proto festivalu zcela dominovala. Sálem Evy Jiřičné zněly kupříkladu skladby Antonína Dvořáka, Zdeňka Fibicha, Otakara Jeremiáše, Bohuslava Martinů, Vítězslava Nováka, Otakara Ostrčila, Bedřicha Smetany, Josefa Suka nebo Otakara Zicha. Harmonia Moraviae mimo jiné reflektovala také výročí vzniku Smetanova tria (*1934), kulaté výročí spisovatele Jana Nerudy (*1834), dala vzpomenout na patrona českých zemí sv. Václava, na „největšího Čecha“ krále Karla IV. a upozornila rovněž na 190. jubileum od vůbec prvého veřejného uvedení Škroupovy písně Kde domov můj.  Festival přivítal Rolanda Villazóna a Kate Lindsey.

Nadcházející 23. ročník festivalu se uskuteční v tradičním podzimním období. Předběžný plán počítá s jeho realizací v termínu 18. 9. – 6. 11. 2025. Dramaturgie, jejíž finální podoba bude uveřejněna v dubnu 2025, bude odkazovat na výročí 80 let od založení prvního profesionálního symfonického tělesa ve Zlíně; hlavními tvářemi festivalu budou tentokrát houslistky Baiba Skride a Himari Yoshimura, houslista Jiří Vodička, violoncellista Václav Petr, klavíristé Lukáš Vondráček a Martin Kasík, jazzový kytarista Rudy Linka nebo členové Vojenské hudby Olomouc.

Klášterní hudební slavnosti

Ročník 2024 jsme věnovali Roku české hudby a výročí narození a úmrtí barokního malíře Jana Kryštofa Handkeho. Unikátním počinem bylo čtvero provedení Smetanovy Mé vlasti, a to souborem Musica Florea na historické nástroje, Ivo Kahánkem a Miroslavem Sekerou na dva klavíry, Janou Bouškovou a Minjou Stojanovič na dvě harfy. Soubor Baborák Ensemble provedl skladbu Her Country skladatelky Nikol Bókové, která se nechala Smetanou inspirovat. V roce 2025 se festival KHS věnuje tématu skladatelů, kteří své umělecké úspěchy zažívali především mimo svou domovinu.

Mezinárodní hudební festival Talichův Beroun

Novinkou 42. ročníku MHF Talichův Beroun bylo uvedení Edukační koncertní řady pro děti od 4 let až po středoškoláky. Zahájena byla také spolupráce s německým festivalem Internationales Muzikfest Goslar-Harz, která byla zpečetěna smlouvou v rámci slavnostního koncertu v Císařském paláci v Goslaru. Kromě připomenutí významných velikánů české hudby byla hlavní osou festivalu také regionální výročí, zejména 200 let od narození Josefa Leopolda Zvonaře.  Na objednávku festivalu byla provedena úprava jeho Vlasteneckých hor pro symfonický orchestr. Dramaturgie 43. ročníku Talichova Berouna se bude v reakci na uplynulý Rok české hudby vinout kolem tématu Václav Talich světový. Čekají nás tak koncerty i muzikologické přednášky a výstavy zaměřené na dirigentův odkaz ve Švédsku a Slovinsku včetně uvedení zajímavých skladeb národních autorů, jejichž interpretaci Talich významným způsobem ovlivnil. V rámci oslav 760 let od první písemné zmínce o Královském městě Beroun vznikne skladba na objednávku festivalu, jejíž premiéru uvede Pražská komorní filharmonie.

Komentář

Organizátoři Roku české hudby 2024 (RČH)  vydali s pomocí České filharmonie brožuru, v níž najdete řadu faktů a čísel. Některé jsou k zamyšlení.

Celkových počet akcí – 1377, pořadatelů bylo 344, měst spjatých s RČH – 262, nejhranějším dílem byla Prodaná nevěsta – 98, jež odkázala Mou vlast na druhé místo – 82, Rusalka byla třetí – 55 a první Janáček obsadil až osmé místo, Příhody lišky Bystroušky – 14. Je škoda, že nebylo asi možné zjistit statistiku ve světě. Mělo by to svoji výpovědní hodnotu a bylo by to poučné.

Jak byl rozdělen státní finanční balíček 178 500 000 Kč? Nejvíc peněz získaly na své projekty samozřejmě příspěvkové organizace MK, nejvíc pak Česká filharmonie – 18 milionů; Smetanova Litomyšl, coby pověřený garant RČH a organizátor – 14 milionů. Je chybou, že nebyla zveřejněna statistika všech vybraných grantů pro nestátní subjekty a částka 74 500 000 Kč nebyla rozklíčována.

Je sympatické, že do RČH se masivně zapojila Česká centra. Je absurdní, že výčet Kruhů přátel hudby je tak úzký. Je sympatické, že se k RČH přihlásily například Wigmore Hall, Palau de la Música ve Valencii, Wiener Konzerthaus či Philharmonie de Paris a je  škoda, že RČH neuměl mocně oslovit mediálně nejvýznamnější pořadatele hudby v Evropě typu Salcburského letního festivalu a nejdůležitější operní domy (MET, ROCG, La Scala, WSO ad.). Zapojení měst typu Litomyšle, Kroměříže či Poličky je přirozené, nechápu, proč ve výčtu chybějí například Pardubice, Plzeň, Ostrava, Brno, Hradec Králové… Výčet základních uměleckých škol je velmi skromný.

Vyšlo údajně 38 nahrávek s vazbou na českou hudbu, přičemž statistika (vyjma labelu Pentatone) opět rezignuje minimálně na Evropu. Umělecky mě nejvíce zaujaly tyto tituly: Kožená, Česká filharmonie, Rattle (Czech Songs), Tiburtina Ensemble (Trobairitz), SOČR – Popelka (Smetana), Janáček (Bárta, Fialová), Cappella Mariana (Pilgrimage), Dvořák (Vodička, Mareček) a s menším otazníkem Byčkov – Česká filharmonie (Má vlast).  

Fakta a čísla RČH 2024 jsou úctyhodná a řada lidí odvedla výbornou práci. Nicméně pokouším se věřit, že koncept a statistika RČH 2034 budou podstatně lepší, peněz bude násobně více, budou v provozu špičkové nové koncertní budovy v Praze, Brně a Ostravě, do hry se intenzivně zapojí čeští, případně i evropští miliardáři a organizací bude pověřen skutečně nezávislý a nestranný veřejnoprávní subjekt. Zároveň je mi v roce 2025 jasné, že je to těžko splnitelná vize.

Luboš Stehlík