Proslulý francouzský cembalista Jean Rondeau je exkluzívním umělcem labelu Erato od roku 2015. V průběhu osmi let vydal u této firmy osm vysoce ceněných nahrávek, v nichž zaujal posluchače nejen osobitou interpretací, ale nezřídka také originální a neotřelou dramaturgií. Překvapivou sestavou autorů i děl se vyznačuje také zatím poslední Rondeauův sólový projekt, nazvaný Gradus ad Parnassum (Stupně /nebo schody/ na Parnas). Cembalista tu nabízí skladby autorů čtyř staletí:Palestriny, Fuxe, Haydna, Mozarta, Beethovena, Clementiho a Debussyho. Ke zdánlivě nesourodému výběru jmen musíme hledat klíč v názvu projektu – Gradus ad Parnassum převzal Rondeau z proslulé učebnice kontrapunktu Johanna Josepha Fuxe, poprvé vydané v roce 1725. Z této učebnice studovali kontrapunkt nesčetní skladatelé, mezi jinými i Haydn, Mozart a Beethoven. Název Gradus ad Parnassum nese ovšem také neméně proslulá, o sto let později publikovaná sbírka klavírních etud Muzia Clementiho. Na ni se potom – s lehkou ironií – odvolává Claude Debussy ve skladbě Doctor Gradus ad Parnassum, která je prvním číslem jeho klavírního cyklu Dětský koutek. Palestrinu, mistra renesanční vokální polyfonie a nejstaršího skladatele nahrávky, zařadil pak Rondeau na disk s odůvodněním, že byl vlastně Fuxovým „učitelem“. Z celkového počtu dvanácti skladeb, které Rondeau vybral pro svůj projekt (každý autor je povětšinou zastoupený dvěma kompozicemi), patří jen čtyři ke standardnímu klavírnímu repertoáru: Haydnova Sonáta As dur Hob. XVI/46, Mozartova Fantazie d moll K 397 a Sonata facile K 545 (z níž cembalista hraje pouze volnou větu), a Debussyho Doctor Gradus ad Parnassum. Všechny ostatní skladby této nahrávky jsou rarity, které slyšel jen málokdo: Palestrinovy čtyřhlasé instrumentální Ricercary představují v celkovém kontextu autorova převážně vokálního díla velkou výjimku (ostatně – Palestrinovo autorství u těchto skladeb není jisté), klavírní skladby J. J. Fuxe upadly naprosto v zapomnění a Clementiho klavírní etudy slouží mladým pianistům výhradně jako studijní materiál – na koncertech se s nimi prakticky nesetkáme. Také z Beethovenovy tvorby vybral Rondeau kompozice hodně zvláštní: sofistikované Preludium op. 39/2, které prochází postupně všemi dvanácti durovými tóninami, a Preludium f moll WoO 55, jež působí tak trochu jako cvičná skladba. Tak jako ve všech svých předchozích nahrávkách, i zde přistupuje Rondeau k interpretaci velmi tvůrčím způsobem. Palestrinovy Ricercary znějí v jeho pojetí překvapivě „moderně“, ve Fuxově Ciacconě in D K 403/2 oceníme jiskřivou a krásně zřetelnou ornamentiku a finální věta Haydnovy Sonáty As dur srší vtipem. Z Mozartovy Fantazie d moll vytvořil Rondeau málem až romantický příběh, zatímco v Clementiho adagiové Etudě č. 14 F dur mu cinká cembalo poklidně a bezstarostně jako hrací hodiny. A Debussyho Doctor Gradus ad Parnassum, kterého máme všichni zažitého v klavírním zvuku, zní na cembalu přinejmenším pikantně. Vyskytnou-li se v některé skladbě repetice, Rondeau je poctivě varíruje, povětšinou ale jen velmi decentně. Markantním rysem Rondeauovy interpretace je velkorysá práce s časem a s rubaty. Cembalista pojímá hudební tok téměř jako mluvenou řeč, takže u mnoha skladeb máme pocit, že je spíš „vypráví“, než hraje. Svá rubata však Rondeau značně – a výrazně – diferencuje. Nejvíce je to patrno u Mozarta: ve Fantazii d moll jsou rubata mnohdy na hranici únosnosti, volnou větu ze Sonaty facile hraje Rondeau naopak plynule a prostě jako lidovou písničku.
Jean Rondeau / cembalo. Text: F, A. Nahráno 10/2021, Salle de Musique de La Chaux-de-Fonds, Švýcarsko. Vydáno: 2023. TT: 82:28. 1 CD Erato 5054197416170.
