Nedávno jsem měl možnost slyšet tuto mimořádnou houslistku na koncertě Smetanova tria, kde se prezentovala v roli plně integrovaného člena tohoto renomovaného souboru. V neděli 8. 12. jsem si její hru mohl plně vychutnat na jejím pražském recitálu na předposledním koncertě Malostranských komorních slavností v Hlavním sále Valdštejnského paláce.
Dramaturgicky zajímavý a bohatý program večera začal třemi skladbami Vítězslavy Kaprálové – Legendou a Burleskou op. 3 a Elegií. Opět jsme se mohli přesvědčit o zcela mimořádných skladatelských schopnostech mladinké skladatelky, které čas dopřál pouhých 25 let života, aby nám zde zanechala obsažné a citově plné dílo, ze kterého čiší moravská srdečnost a upřímnost. Následovala Ukolébavka „Pomalu“ Miroslava Kabeláče. Další český autor, kterému bychom měli věnovat opravdu více prostoru. Jeho hudba, sice moderní, ale velmi srozumitelná a podmanivá, osloví každého milovníka hudby. Před přestávkou provedla Markéta Janoušková Čtyři kusy op. 27 Josefa Suka. Toto velmi známé a krásné dílo není třeba představovat.
Druhou polovinu večera zahájila Markéta Janoušková šperkem české houslové literatury, dvěma duety „Z domoviny“ jubilanta Bedřicha Smetany. Oslavu našich českých velikánů završila hudbou Antonína Dvořáka – výběrem Milostných písní op. 83.
V průběhu nádherného večera mě stále víc a víc uchvacoval strhující projev houslistky. Až dodatečně jsem pochopil proč. Milostné písně Antonína Dvořáka si totiž pro sebe upravil slavný houslista Josef Suk. Když jsem se dozvěděl, že mladá Markéta Janoušková byla krátkou dobu Sukovou žačkou, bylo zřejmé, proč do svého programu tuto lahůdku zařadila. A současně mi bylo jasné, odkud se bere podobnost sukovského vibráta a ona vřelost houslového tónu a také neobyčejná barevnost ve vysokých polohách. Je však jasné, že jen málokomu je dáno kráčet v takto náročných a jedinečných stopách. Markétě Janouškové se to plně daří.
Závěr večera opět patřil Miroslavu Kabeláčovi – jeho velkolepé Ballatě op. 27. Na tomto místě nesmím opomenout neméně důležitou roli uměleckého partnera houslistky, skvělého klavíristy Roberta Kolínského, žijícího v zahraničí (Německo, Švýcarsko), kterého díky tomu u nás příliš neznáme. Je nejen mimořádně zajímavým klavíristou, ale zároveň velmi citlivým komorním hráčem, což nebývá samozřejmostí. Navíc je velkým propagátorem české hudby v zahraničí – je mimo jiné zakladatelem a ředitelem Festivalu Bohuslava Martinů v Basileji.
Svoji úvahu nad tímto dalším mimořádným koncertem Malostranských komorních slavností bych rád zakončil vyzdvižením tohoto bezmála čtvrt století trvajícího výjimečného festivalu, zaměřeného na prezentaci hudební komorní tvorby, klenotu dědictví české kultury. Malostranské komorní slavnosti jsou dnes již tradiční ozdobou pražského hudebního života!
Petr Šefl
