Koncert vybraných členů Ensemble Castelcorn houslisty Josefa Žáka jsem měl v diáři řadu měsíců. Jednak jsem něco slyšel na Spotify a youtube a četl výborné reference, jednak jsem vloni udělal s panem Žákem zajímavý vzdálený rozhovor. Hostování 11. 3. v pražském kostele sv. Šimona a Judy pod egidou FOK potvrdilo mé očekávání.
Pan Žák je nejen skvělý houslista a leader, ale i zasvěcený dramaturg. Hvězdou programu byl Heinrich Ignaz Franz Biber. Kolem rodáka ze Stráže pod Ralskem obíhaly dvě zářivé planety – Johann Heinrich Schmelzer a Heinrich Döbel. Všechny spojuje současná pokladnice, v níž je přítomna jejich hudba – hudební sbírka biskupa z Lichtenštejna-Kastelkornu v Kroměříži, asi celoživotní zdroj inspirace Josefa Žáka. Motto koncertu Zahradní labyrint byl volně inspirován Květnou zahradou, kroměřížským zahradním komplexem, který nechal postavit biskup Karel z Lichtenštejna-Kastelkornu v letech 1665-1679. Umělecký šéf souboru posluchačům sdělil: „Při sestavování programu jsme využili fantazie a koncipovali jsme jej jako imaginární celodenní promenádu po zahradě plné labyrintů, ale i intimních zákoutí…“ Proto decentní tanec alegorických postav u kolonády ve skvělém podání violonu, virtuózní odpoledne u fontány v zahradním labyrintu teorby či efektní cembalový příchod rozjařených hostí. Jestliže ouverturu zajistil Schmelzerův Balet zvaný Blázinec a ranní promenádu vtipná houslová „Cucu“ sonáta téhož autora, pak hry u kolonády byly v gesci Maestra Bibera – jeho houslová Ciaconna in D byla pro mě vrcholem večera. „Odpoledne“ jsme se nechali unášet kouzelnými tanci z Döbelovy sbírky Sonate pro Fidibus (úžasná Sarabanda). Opojné tance byly zahrány tak báječně, že pro mě zůstala následující Schmelzerova Sonáta IV trošku ve stínu. Retiráda Heinricha Bibera Sonata violino solo representativa s imitací ptáků a zvířat pak nebyla ústupem, ale naopak triumfem.
Výkony cembalisty Felipeho Guerry, violonistky Chloé Lucas, teorbisty Pierra Rinderknechta a samozřejmě Josefa Žáka, u něhož jsem měl pocit živé „autenticity“ (jakkoliv toto slovo nemám pro starou hudbu rád) silnější nežli u Giuliana Carmignoly nebo Bernharda Forcka, byly v rámci možností a poznání dokonalé. Byl to pro mě nejpříjemnější koncert této sezony! První přídavek byl netradičně aktivační: nikdy jsem neslyšel zahrát lidovou písničku Ta naše lavečka na barokní nástroje v mezinárodním obsazení se zpěvem a dirigováním principála a publika. (Druhý přídavek jsem nepoznal.) Rád bych někdy v budoucnu živě slyšel od Josefa Žáka další Biberovy opusy, například Růžencové sonáty.
Byl to natolik kouzelný večer, že jsem pořadateli odpustil, že v tištěném programu nebyl podrobnější komentář pana Žáka k programu (info o souboru a muzikantech mohly nahradit odkazy na internet); absence mikroportu způsobila, že jsem neslyšel jistě zajímavé verbální vložky houslisty… Kdo by se chtěl dozvědět více o názorech principála souboru, odkazuji na rozhovor – https://www.polyharmonie.cz/promlouvat-k-uchu-a-dusi-posluchace/
Musica curat corpus et animam (provolání z víka cembala Jana Bečičky a Stanislava Hüttla).
Luboš Stehlík
