V úterý 21. ledna se završil skvělý dramaturgický počin FOK. V kostele sv. Šimona a Judy nabídl svůj pohled na renesanci portugalský komorní sbor Officium Ensemble, jenž dle mého mínění patří mezi nejlepší, jaké jsem v oblasti staré hudby živě slyšel. 16 vybraných členů zpívali dokonale čistě a měli málo slýchanou barevnou homogenitu. Jakkoliv u českých sborů mívám občas jemné výhrady (PFS, ČFSB, Collegium Vocale, Czech Ensemble Baroque), v tomto případě jsem byl celý večer navýsost spokojen. Nepochybuji, že základem vokální homogenity je dlouhodobá práce uměleckého vedoucího Pedra Teixeira (doporučuji rozhovor na adrese: https://www.polyharmonie.cz/pedro-teixeira-nade-vsim-je-exprese/), jehož výběr z vokální hudby byl zajímavý. (Mimochodem ženy a muži nejenže výborně zpívali, ale někteří by se mohli uplatnit i v modelingu.)
Fota Petr Dyrc.
Portugalsko italskou směs tvořila díla hlavně pozdní renesance první části 17. století. „Vlajkovou lodí“ recitálu byla Palestrinova legendární Missa Papae Marcelli, hudební ideál hudby po Tridentském koncilu, jehož výdobytky v podstatě „přikazovaly“ nadřazenost srozumitelnosti textu nad hudbou. Poslechovým vrcholem večera však bylo dokonalé provedení duchovního hitu italské renesance první poloviny 17. století – dvojsborového Miserere Gregoria Allegriho, kdy druhý sbor zpíval z „nebeské“ prostory pod varhanami. Oproti interpretaci Martinů Voices 10. 12. 2024 v témže kostele měl byl portugalský zpěv sice stejně kvalitní, ale obsahoval poněkud víc exprese, emocí a hloubky. Celý večer pak byl pro mě naplněn jakousi nedefinovatelnou mystikou. Jakoby šlo o fiktivní večerní modlitbu sboru.
Pedro Teixeira děkuje Marianě Moldão.
Dalšími mistry koncertu byli Estêvão Lopes Morago (Commissa mea), Duarte Lobo (Audivi vocem), Manuel Cardoso (Aktivit anima mea), Estêvão de Brito (O Rex Gloriae) a italský barokní tradicionalista Antonio Lotti (silně expresivní Crucifixus), který do programu zapadal jen částečně a určitě bych jej oželel ve prospěch portugalské hudby. Kdybych měl určit, co mě zaujalo nejvíce, vyzdvihl bych jedinečnou expresivitu slavného moteta Audivi vocem, dvojsborové O Rex Gloriae a samozřejmě Allegriho Miserere. Báječný byl i přídavek: Morago: Jesu Redemptor II. Poklonu za skvělá sóla si zaslouží hlavní sopranistka Mariana Moldão… Byl to pozoruhodný večer, koruna cyklu Stará hudba FOK. Zpěv mě unášel do jiného světa…
Jedinou vadou večera bylo, že pro hlubší poznání portugalské renesanční hudby se mi jevil krátkým.
Luboš Stehlík
