V době vládních balíčků, spoření (skutečném i fiktivním), v době ohrožení existence opery v Opavě a hrozby pohlcení Moravské filharmonie Olomouc tamním divadlem se rozhodl dirigent Jaromír M. Krygel  založit nový symfonický orchestr. Bláznivé bylo založit v roce 1994 Pražskou komorní filharmonii. Ještě bláznivější mi to přijde o třicet let později se Sukovým symfonickým orchestrem. Kupodivu tomu nesmírně fandím a přeji SSO, aby případné počáteční problémy překonal a stal další významnou entitou českého hudebního života. Mám silný pocit, že nové pohledy a přístupy by našemu koncertnímu životu prospěly. Bude zajímavé sledovat, jak budou nový orchestr vnímat milovníci klasické hudby a jak se k němu budou chovat jiné orchestry, festivaly, správci sálů, státní a municipální úřady. Na otázky mi odpověděl zakladatel orchestru a umělecký ředitel Jaromír M. Krygel.

Pane dirigente, jste zakladatelem a uměleckým ředitelem nového orchestrálního subjektu – Sukova symfonického orchestru. Proč vznikl či vzniká, když počet symfonických orchestrů v tomto státě je na počet občanů nejvyšší na světě? 

Myšlenku založit symfonické těleso v sobě nosím už několik let a přiznávám, že jsem se vůbec nezamýšlel nad tím, kolik symfonických orchestrů u nás vlastně máme. Rok české hudby 2024 byl asi tím nejsilnějším signálem, že je ten správný čas tuto myšlenku naplnit. Kdy jindy, než v roce 2024, založit nové české symfonické těleso oslavující české hudební velikány. Máme u nás velký počet orchestrů, na druhé straně některé orchestry své koncertní sezony ruší nebo již z ekonomických důvodů redukují. Některé projekty končí, některé vznikají.

V počtu prodejen na obyvatele patří Česká republika mezi premianty Evropy. I přes to neustále vznikají nové obchody, budují se nová nákupní centra. V našem případě vzniká něco kulturně obohacujícího, ryze českého. Snad se nám podaří najít místo na kulturním slunci.

Může být vaše angažmá a aspirace v tomto projektu i výrazem vnitřní nespojenosti se stavem dirigentské profese v Česku?

To určitě ne. Spíš je to tak, že jsem v posledních přibližně 15 letech udělal řadu koncertů s orchestry, které byly organizovány různě, hlavně ne zcela profesionálně, jak by si to zasloužilo. Pokud mě něco inspirovalo k založení orchestru, byly to spíš tyto zkušenosti. Realizovat hezké koncerty na profesionální úrovni.

Je mi sympatické, jak lpíte na seberealizaci v rodné zemi, ale proč nebudujete kariéru jako někteří vaši kolegové v Evropě?

Bylo období, kdy jsem po seberealizaci v zahraničí velmi stál. Udělal jsem pro to nemálo, ale zjevně mi toto nebylo souzeno. Zahraničních koncertů jsem nakonec i tak zažil v hojném počtu, ale postupně dospívám k přesvědčení, že doma je doma. Hostování v zahraničí velice rád uvítám, ale rád se zase velmi rychle vrátím domů, do České republiky. V tomto smyslu připojím jeden pozoruhodný zážitek, jehož jsem byl očitým svědkem. V průběhu mého studia dirigování, v době, kdy jsem na hodiny dirigování jezdil k dirigentu Stanislavu Macurovi domů, zazvonil u něj telefon. Z hovoru jsem pochopil, že se jednalo o nabídku hostování s Toronto Symphony Orchestra. Podobná situace s telefonem se přihodila ještě jednou. Tehdy se pro změnu jednalo o nabídku hostování na mezinárodním hudebním festivalu v Istanbulu, pokud si dobře vzpomínám. Obě nabídky přede mnou dirigent Macura odmítnul se slovy, že to opravdu nejde, že tou dobou bude na chalupě, a proto se musí omluvit. Vůbec jsem tomu nerozuměl! Nechtělo se mi uvěřit, že je možné odmítnout takové nabídky, navíc s takovou prostou omluvou. Dnes už tomu rozumím a věřím, že ne každý v sobě nosí silnou touhu prosadit se či se prosazovat u zahraničních orchestrů a zahraničního publika. Já tu silnou touhu, kterou jsem měl dřív, už opravdu také nemám.

Vraťme se k tématu našeho rozhovoru. Bude mít SSO obsazení klasického nebo romantického orchestru?

Orchestr SSO bude v obsazení podobném jako třeba PKF Prague Philharmonia, tak, aby byl schopen důstojně odehrát Dvořákovu symfonii nebo třeba i Smetanovu Mou vlast. V případě programu se Smetanovou Mou vlastí by měl mít orchestr asi 63 hráčů.

Paradigmatem vašeho repertoáru bude jistě Suk, ale jak se ve vašem obsazení postavíte k obrovitým kompozicím typu Asraela? A kam budete orchestr repertoárově směrovat?

Mottem SSO je oslava mistrů české hudby. Vedle toho bych si přál, abychom oslavovali významná výročí českých, ale také světových hudebních mistrů a současně také významná výročí slavných českých či světových opusů. V tuto chvíli je myslím jasné, že takovou výzvu, jakou je Sukův Asrael, nyní nemůžeme přijmout. Věřím však, že se v programu SSO jednoho dne objeví. Fantastické scherzo g moll Josefa Suka mělo premiéru v roce 1905, a proto se objeví v dramaturgii  roku 2025. V příštím roce bude na programu také Sukova Pohádka op. 16. Sukovo jméno v názvu orchestru však neberu jako paradigma, které by zcela určovalo dramaturgii SSO. V názvu orchestru je jméno Josefa Suka skladatele, ale i Josefa Suka interpreta. Láska k české kotlině je to, co mě zaujalo asi nejvíc. Česká hudba jako taková, české kulturní hodnoty. Hudební opusy skladatele Josefa Suka však budou SSO samozřejmě pravidelně provázet, o tom není nejmenších pochyb.

Předpokládám, že obsazení orchestru bude postaveno hlavně na hudebnících, kteří si vydělávají v jiných orchestrech či v nějakých formacích. Dle vašeho webu je v tuto chvíli hledáte a jasní jsou asi jen členové FAMA Quartetu. Jste si jistý, že mateřské orchestry typu České filharmonie či FOK budou rády své členy uvolňovat pro SSO?

Členská základna nového orchestru teprve vzniká, takže neumím přesně říct, kdo bude stálým členem SSO nebo kdo bude veden v režimu stálá výpomoc a jak vše bude nakonec fungovat. Věřím ale, že se v průběhu tohoto roku členská základna SSO stabilizuje a vytříbí. V tuto chvíli do těchto kompetencí nijak nezasahuji, pouze doporučuji. Koncertní mistr SSO David Danel má tuto agendu zcela ve svých rukou a já mu v tomto směru naprosto důvěřuji.

Vytvořit velké umělecké těleso není snadné, ale mnohem těžší se mi zdá je uživit ho. Tedy přízemní otázka – máte zajištěnou ekonomiku aspoň pro tento rok. A kde budete shánět peníze?

To, že vznik tak náročného projektu potřebuje dobrou ekonomickou rozvahu, finanční podporu, velkou dávku odvahy a spoustu zkušeností samozřejmě dobře vím. Mým velkým štěstím je, že jsem před cca 15 lety pořádal mezinárodní hudební festival Le Quattro Stagioni, odkud jsem si odnesl mnoho cenných pracovních i lidských zkušeností a také důležitá a cenná přátelství. V době konsolidačních balíčků, škrtů na všech možných úrovních není vůbec snadné založit a uživit něco nového. Proto je SSO postaven v tuto chvíli na čtyřech pilířích, které mi velmi silně připomínají mou práci na organizaci MHF Le Quattro Stagioni. Za finanční podporu SSO vděčím společnostem, které se rozhodly, že kultura v ČR má své důležité místo. Věřím, že časem budeme úspěšní i v případě podpory Ministerstva kultury ČR, Magistrátu hl. m. Prahy nebo Městské části Praha 1. Letos se vše z časových důvodů bohužel nepodařilo. Nemohu zaručit triumfální rozjezd SSO, i když bych si to samozřejmě přál. Mohu však garantovat neúnavnou práci a péči o nové české symfonické těleso a takto jsem to také slíbil paní Marii Sukové. Své slovo dodržím.

Soukromý Český národní symfonický orchestr a polosoukromý PKF Prague Philharmonia řeší ekonomiku z velké části koncerty v cizině, přičemž  hrají i v tuzemsku (abonentní řady, festivaly). Jak to bude s vámi? Co máte domluvené?

Na hostování SSO v zahraničí se samozřejmě pracuje, i toto je oblast, kterou samozřejmě nehodláme opomenout. V tuto chvíli se rozbíhá jednání většího zahraničního turné SSO, ale jelikož je vše teprve na začátku, nebudu nyní předjímat.

Konkurence PKF Prague Philharmonia může být nepříjemná. Na relativně malém kolbišti budete bojovat o místo na slunci, o granty, o přízeň festivalů, mecenášů, s desítky let etablovanou institucí, která má vysokou úroveň, známého šéfdirigenta, dobré styky a historii spjatou se jmény Bělohlávek a Hrůša. Jak to vidíte?

Konkurence PKF Prague Philharmonie mi rozhodně není nepříjemná, ale vlastně mě v tuto chvíli nijak netíží. Nemám v plánu s někým soutěžit a bojovat o přízeň. SSO vzniká z potřeby připojit se v radosti k oslavám českých hudebních mistrů v tomto roce a s ambicí oslavovat vše krásné a české i v dalších letech. Věřím, že si to česká hudba i česká kultura zaslouží, to je vše. Že bude naší snahou provádět koncerty SSO na nejvyšší možné interpretační úrovni, o tom jistě není nejmenších pochyb. Mimo to věřím, že se do našich koncertů podaří obtisknout můj interpretační pohled, jak jej mám nastaven. Snaha o autentické pojetí interpretace partitury (tedy bez velkých romantických prvků, které se do partitur zanesly většinou až později ve 20. století) a pečlivé nastudování i známých opusů. Když jsem například s MFO studoval před pár lety Beethovenovu 9. symfonii, opravil jsem v partech spoustu chyb k údivu mnohých hráčů, kteří tento známý opus hráli nejméně 20x.

Jméno patrona orchestru není v Čechách nové. Když pominu Sukovo kvarteto, tak se ihned vybaví Sukův komorní orchestr. Obsazením a étosem se sice míjíte, ale nebude to pro laickou veřejnost matoucí?

Obsazením i repertoárem bychom se měli se Sukovým komorním orchestrem v zásadě míjet, proto se domnívám, že to bude rozeznatelné. Spíš věřím, že si v klidu najdeme své místo na naší kulturní scéně.

První veřejný koncert SSO se odehraje 5. a 6. června v sále pražského Žofína. Proč právě tam a ne třeba v Sukově síni Rudolfina?

Sukova síň Dvořákova Rudolfina je natolik vytížená, že by se nám 1. koncertní sezona nepodařila rozumně naplánovat. Snad až ta druhá, ale to už ponecháme na dalším vývoji. Palác Žofín, ve kterém měla premiéru Smetanova Má vlast, mi přišla naprosto důstojným místem. A bylo rozhodnuto.

Na jaký program lákáte veřejnost?

Český. Přijde mi, že český se začíná často nahrazovat slovem evropský – evropský standard, evropské normy, evropské právo atd. Jsem hrdý na to především české, a proto lákáme posluchače na českou hudbu, české kulturní hodnoty, české mistry, palác Žofín, jakožto kulturní skvost na Slovanském ostrově, spjatý s mnohými českými hudebníky v čele s Bedřichem Smetanou.

Mimochodem kde bude domicil orchestru, tedy kde se bude připravovat na projekty?

Pro hudební přípravu budeme využívat ZUŠ Ládví na Praze 8, jelikož máme dlouholeté a hezké přátelství s ředitelem Bedřichem Kameníkem. Nepředpokládám ale, že bychom ZUŠ Ládví v tomto smyslu nějak přetížili. Pokud by byly naše potřeby hudebního zázemí větší, budeme hledat jinde.

Přeji vám úspěšný start, ale co bude dál? Jak často bude orchestr veřejně hrát například v druhé polovině Roku české hudby?

Za přání děkuji a mohu slíbit, že udělám maximum, aby pokračování SSO bylo důstojné jmen obou hudebních velikánů, jenž má orchestr ve svém názvu. Další koncerty jsou plánovány na září (Podzimní cyklus) a prosinec (Zimní cyklus). Podzimní cyklus nabídne Dvořákův Karneval a Smetanovu Mou vlast. Na koncertech Zimního cyklu uslyšíme Dvořákovo Te Deum a Beethovenovu 9. symfonii, která letos slaví 200 let od své premiéry.

Na vašem webu píšete, že pojetí provedení Mé vlasti bude „SSO respektovat urtext Smetanovy partitury, bude se tedy jednat o unikátní nastudování“. Z toho vyvozuji, že ikonické dílo české hudby budete hrát z kritického vydání. Znamená to, že všechny dosavadní nahrávky a všechna provedení například na Pražském jaru včetně „historicky poučeného“ Václava Lukse a letošního od Berlínské filharmonie byla, co se týká notového materiálu mylná?

Právě naopak. Historicky poučené provedení Václava Lukse (Pražské jaro 2021), ale i sira Rogera Norringtona (Pražské jaro 1996) jsou pro mne obrovskou inspirací a právě tato interpretační cesta mě velmi zajímá. Je jasné, že na hudební přípravu nebudeme mít tolik časového komfortu, ale v rámci našich možností se rozhodně pokusíme jít právě tímto směrem. Pokud jde o notový materiál, tak ten je již zabukován v novém vydání Bärenreiter 2019 (party pro orchestr jsou pouze k zapůjčení), partitury tohoto nového vydání mám již zakoupeny a mohu je studovat. Stejně tak máme již připraven nový notový materiál Dvořákovy Symfonie č. 9 e moll (Bärenreiter 2019), ve kterém jsou také drobné odlišnosti od pojetí, jak je obecně známe například z nahrávek s Jiřím Bělohlávkem. Nemyslím si, že by se někdo v interpretaci mýlil, spíš jsem chtěl celkově říct, že je mi blízká cesta pojetí, které respektuje záměr autora víc, než například tradici, že se něco obvykle nějak hraje. Dle tradice například pomaleji, přestože autor udává poměrně rychlé metronomické označení.

Kdy se mohou Pražané těšit na Mou vlast?

Má vlast zazní ve státní svátek Dne české státnosti a svátku sv. Václava 28. září 2024 v místě, kde měla tato skladba svou premiéru. Pro doplnění ještě uvádím další důvod tohoto  načasování. Bedřich Smetana začal cyklus symfonických básní Má vlast (Vyšehrad) psát koncem září roku 1874. Bude to tedy současně oslava 150 let od započetí Smetanovy práce na tomto překrásném českém díle.

Jistě máte, co se týká SSO, vizi…

Mou vizí je symfonický orchestr, ve kterém budou s potěšením hrát skvělí hudebníci. Orchestr, který bude důstojně a s radostí šířit českou hudbu a samozřejmě nejen tu českou. Bude-li mít tento orchestr své stálé spokojené posluchače a příznivce, nemám čeho si víc přát.

Jaromíre M. Krygele, děkuji za rozhovor… Mimochodem co skrývá ono M., když to není možné odtajnit ani v obchodním rejstříku?☺

V roku 2004 jsem přijal druhé jméno – Michael, jako archanděl. Věřím proto, že nejen mne, ale i Sukův symfonický orchestr bude provázet archanděl Michael a bude nám všem dodávat potřebnou sílu i odvahu.