Po několika cenách v minulosti sklidil dirigent Jakub Hrůša za svou poctivou a cílevědomou práci zatím největší nahrávací úspěch. Londýnský časopis Gramophone je ve světě nahrávacího průmyslu pro hudebníky božstvem, přičemž jen některým se podaří dosáhnout vrcholu. Již v třiačtyřiceti letech dosáhl záviděníhodné mety. V soutěži elitního časopisu, kde jsou porotci zkušení novináři, proměnil pro rok 2024 dvě nominace ve vítězství. Nahrávky, na nichž se podílel, uspěly v kategoriích Opera a Concerto.
Foto Dieter Nagl.
V té první porota ocenila záznam Janáčkovy opery Káťa Kabanová (Vídeňská filharmonie, režisérem inscenace na Salcburském festivalu byl Barrie Kosky, letošní laureát Ceny Antonína Dvořáka, notovým podkladem bylo kritické vydání). V lednu získala ocenění International Classical Music Awards, udělované šéfredaktory hudebních časopisů a zástupci kulturních institucí. Koncertním záznamem roku se stalo CD se skladbami Benjamina Brittena. Vzniklo ve spolupráci se Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu. Sólistkou byla německá houslistka Isabelle Faust, která provedla Brittenův Houslový koncert č. 15, jenž doplnily Brittenovy komorní skladby.
Foto Marian Lenhard.
Orchestrem roku časopis Gramophone vyhlásil Českou filharmonii, k čemuž přispěla nahrávka Smetanovy Mé vlasti pod vedením šéfdirigenta Semjona Byčkova a deska, již první český orchestr natočil s mezzosopranistkou Magdalenou Koženou pod taktovkou Simona Rattlea. (Porota bez souvislosti s touto cenou ve zdůvodnění absurdně připomněla i letošní oznámení šéfdirigenta Semjona Byčkova, že na konci sezony 2027/2028 skončí jeho mise v České filharmonii.)
Jakub Hrůša povede Bamberské symfoniky do roku 2026. Zároveň je hlavním hostujícím dirigentem České filharmonie a na podzim 2025 se ujme funkce hudebního ředitele Královské opery Covent Garden v Londýně. Loni se stal čestným členem Královské akademie hudby v Londýně.
K interpretačním soutěžím jsem byl vždy podezřívavý. Ještě více to platí pro soutěže v nahrávkách klasické hudby, neboť jsou silně subjektivní a někdy jsou z různých důvodů podjaté, jakkoliv průsečík názorů množství hudebních kritiků může mít svoji relevanci. Mnohokrát jsem zapochyboval o soudnosti, nestrannosti a nezaujatosti výsledků Gramophonu či Grammy.
V případě Jakuba Hrůši však s cenami souhlasím, neboť obě nahrávky mají mimořádné kvality, jakkoliv v případě Brittena vidím zdatnou interpretační oponenturu. O ceně pro Českou filharmonii by se dalo diskutovat. Neřekl bych, že pohled na Mou vlast by byl něčím výrazně přínosnější než Vlasti minulosti, že by pan Byčkov v něčem zásadně překonával Talicha, Bělohlávka, Kubelíka, Hrůšu, Barenboima, Kirilla Petrenka, Charlese Mackerrase, Václava Neumanna ad. V jednotlivostech je jiný, což je dobře, ale nikoliv lepší. Projekt s Magdalenou Koženou je jiný level. Nesporně patří k hvězdným okamžikům firmy Pentatone. Ale nemám pocit, že by v roce 2024 hrála slyšitelně lépe než přibližně pět jiných orchestrů… Ale jak říkám, posuzování hudby je velmi subjektivní a není to sportovní soutěž nebo exaktní žebříček prodejnosti nahrávek.
Přes všechny moje pochybnosti jsem jako patriot rád, že v jedné z posledních světových relevantních anket klasické hudby se tak výrazně prosadili čeští hudebníci a česká hudba. Zvlášť jsem tomu rád kvůli další propagaci Janáčka ve světě.
Kdo z Čechů a umělců nějak spjatých s českou hudební kulturou vyhrál cenu Gramophonu (Ceny Gramophone Classical Music Awards se udělují od roku 1977)? 1986 – Australan Charles Mackerras získal cenu v kategorii Sborové hudby za nastudování Glagolské mše v Českou filharmonií. 1986 – Claudio Abbado získal cenu v kategorii Opera za nastudování Rossiniho opery Cesta do Remeše s Pražským filharmonickým sborem. 2001 – Magdalena Kožená, cena v kategorii Zpěv (s Grahamem Johnsonem) za CD Písně lásky. 2004 – Magdalena Kožená – Umělec roku. 2007 – Pavel Haas Quartet. 2008 – Jiří Bělohlávek, kategorie Opera, Janáček – Výlety páně Broučkovy (BBC Symphony Orchestra). 2009 – Rafael Kubelík získal in memoriam cenu v kategorii Archiv za nastudování Trojanů (The Royal Opera). 2010 – Australan Charles Mackerras, cena v kategorii Orchestrální hudba za nastudování Dvořákových symfonických básní s Českou filharmonií a Magdalenou Koženou. 2011 – Pavel Haas Quartet (Komorní hudba). 2011 – opět Pavel Haas Quartet (Nahrávka roku). 2012 – Václav Talich cena in memoriam v kategorii Zvláštní uznání za nahrávku Mé vlasti z roku 1939 s Českou filharmonií. 2012 – Jiří Bělohlávek získal cenu v kategorii Orchestrální hudba za nastudování symfonií Bohuslava Martinů (BBC Symphony Orchestra). 2013 – Jiří Bělohlávek, cena v kategorii Orchestrální hudba za nastudování skladeb Josefa Suka (BBC Symphony). 2014 – Pavel Haas Quartet. 2015 – Pavel Haas Quartet. 2018 – Pavel Haas Quartet. 2024 – Česká filharmonie získala cenu v kategorii Orchestr roku. 2024 – Jakub Hrůša. Kaťá Kabanová. 2024 – Jakub Hrůša, kategorie Koncert.
Luboš Stehlík
