Aby byla existence dobré hudby (veřejné i soukromé) smysluplná, měla by existovat, dle mého idealistického přesvědčení, stejně jako veřejné a státní instituce pro bono publico. Součástí „klasické“ hudby jsou i festivaly a orchestry… Před čtyřiceti a více lety byl koncertní život jasně rozparcelován. Západní hvězdy vozilo prioritně Pražské jaro, symfonické orchestry hostily hlavně domácí hvězdy s občasným kořením lidí ze zemí východního bloku
a „prověřených“ umělců Západu, domácí mohli slyšet „hvězdy“ maximálně v NDR, Maďarsku a Polsku, prominenti a špiclové, někdy i normální občané, dostali výjezdní doložku na Západ. Po roce 1989 se dominance Pražského jara zprvu zvětšila, ale brzy nabraly dech v Brně, Litomyšli a Ostravě. Zvláště v novém století došlo pod vlivem inspirace z Evropské unie k zákonitému posunu, kdy začaly expandovat tematicky vyhraněné festivaly a síla univerzálních se rozrůznila. Nicméně v novém století, zejména pak v poslední dekádě, se zvýšenou kreativitou podmíněnou generační změnou
a ekonomickou silou dochází k jevu, který je běžný na Západě – nabídce festivalů úspěšně konkurují orchestry. Týká se to nejen Prahy, ale i Brna
a Ostravy. Například Česká filharmonie může přivézt za určitých podmínek téměř jakékoli „světové hvězdy“, čemuž může konkurovat jen málokdo. V tomto punktu jsou úspěšní i v Brně, Ostravě či v FOK. Slovníkem pražského magistrátu bych řekl, že „excelence“ orchestrů nepominutelně akcelerovala. Naštěstí většina orchestrů ví, že důležitější než hvězdnost je propojit prvotřídní hudebníky s kontextem a programy.

Festivaly však pochopily, že jim jde o přežití a hledají nové úběžníky. Jednak lákají zajímavé cizince (viz například v březnu Joyce DiDonato
v Liberci – Lípa Musica) nebo cesty, kterých většina orchestrů není mocna. Třeba Pražské jaro nabízí koncept Prague Offspring, Concentus Moraviae, Lípa Musica, Svatováclavský hudební festival, Letní slavnosti staré hudby… mají velmi osobitý genius loci, filozofii, specifika a programy, a to pomíjím nadžánrové Prague Sounds a JazzFest Brno. Kreativně se vypořádává s genetickým sevřením svého patrona Dvořákova Praha. Všechny se pokoušejí tvořit programy jako náhrdelník projektů a vyhýbat se každodennosti. Proč se někdy daří více a někdy méně?  Je to obecná rovnice, která prolíná celou českou kulturou: mnoho nadšených i kreativních lidí = málo peněz.

Festivaly a orchestry jsou partnery. Pro orchestry je hostování na českých festivalech důležitým ekonomickým a prezentačním faktorem, festivaly domácí orchestry potřebují, protože si nemohou dovolit jako nejmenovaný festival z devadesátek zvát rok co rok pět, šest či více zahraničních symfonických těles.  Naštěstí silných osobností a projektů najdeme v katalozích pěknou řádku.