Poslední březnový den jsem si připadal ve Dvořákově síni Rudolfina jako v Jiříkově vidění. Ještě nikdy jsem nebyl na večeru Českého spolku pro komorní hudbu přímým svědkem koncertu renesanční hudby, navíc v mezinárodním střihu.
Fota Ivan Malý.
Po vydání pozoruhodné nahrávky u firmy Supraphon a koncertním putování Rokem české hudby hlavně s Kryštofem Harantem doputoval projekt Kryštof Harant aneb Putování do Svaté země do sídla České filharmonie. Komorní spolek se stal pro mě nečekaně odvážným hostitelem a současné komorní formace či recitály na moderní steinway vystřídaly virtuózní odborníci na interpretaci velmi staré hudby. Navíc vše mělo mezinárodní přesah, anžto jde o společný projekt dvou špičkových souborů – Cappelly Mariana (CM) a Constantinople (C). První má jasné české ukotvení, složitější je to s druhým. Na webu Konstantinopole se píše: „Konstantinopol si klade za cíl ukotvit místo hudby v srdci naší komunity a podporovat mezikulturní hudební tvorbu a výměny mezi umělci z celého světa. Od svého založení soubor podporuje tvorbu nových děl zahrnujících hudební prvky různých hudebních tradic po celém světě, od středověkých rukopisů k současné estetice, přes středomořskou Evropu k východním tradicím a baroku Nového světa.“ A zakladatel a lídr Kiya Tabassian dodává: „Jako hudebníci-vynálezci a hudebníci-cestovatelé donekonečna přehráváme naše utopie s Babelem jako pozadím. Území, které je třeba prozkoumat, je nekonečné: kultury a vzpomínky, jejichž linie rádi posouváme, aby se nakonec sblížily. Kromě toho děláme své území migrací a míšením kultur. Je to snad naše rané vyhnanství, které nás přivedlo k tomu, abychom se neustále vraceli ke zdroji všech předchůdců, abychom šli po stopách svých předchůdců? toto vědomí příslušnosti k několika časoprostorům je pro nás stejně základní jako dýchání, jako inspirace.“
Oba lídři koncertu.
Vojtěch Semerád, lídr CM, a Kiya Tabassian se prý poprvé setkali v roce 2018 a začali promýšlet projekt, kterým by vzdali poctu cestě Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic do Betléma a Jeruzaléma na konci 16. století. Přestože jeho životní pouť byla tragicky ukončena 21. 6. 1621 na popravišti pražského Staroměstského náměstí, jeho odkaz je bohatý a pozitivní. (Mimochodem zatímco odsouzenec vzkazoval po faráři Janovi Rosaciovi manželce, „aby při náboženství byla stálá“ a ve víře podobojí vychovala jeho děti, z tribuny čestných hostů přihlížel popravě Heřman Černín, někdejší přítel a druh z cesty do Svaté země!)
Soudě podle citací z jeho cestopisu Putování aneb cesta z království českého do Benátek, odtud do země svaté, země judské a dále do Egypta, a potom na horu Oreb, Sinai a svaté Kateřiny v pusté Arábii, které v Rudolfinu zpřítomnil málo výrazně Saša Rašilov (vzpomněl jsem si na recitaci nepřekonatelného Borise Rösnera v Haydnově geniální kompozici Sedm slov Vykupitelových na kříži), měl Harant smysl pro vtip, nadsázku i přesný popis míst, kde se ocitl. I když cestou přišel téměř na mizinu a někdy i o život a znovu by cestu neabsolvoval, byl myslím za ní Bohu vděčný.
Dramaturgie a stavba programu je jednou z mnoha, jak toto podivuhodné putování hudebně podmalovat. Osou je přirozeně Harantova hudba, která potvrzuje, jak talentovaným byl hudebníkem. Samozřejmě po částech byla provedena na Missa quinis vocibus, nicméně hudebním vrcholem koncertu byla nádherná kompozice Maria Kron. Harantova hudba byla protkána dobovou čtvrttónovou instrumentální hudbou osmanské říše, občas do ní vstoupil exoticky excentrický hlas pana Tabassiana, občas došlo ke svérázné participaci českého sboru a vše završila fúze anonymní melodie z Benešovského kancionálu (Otce Boha nebeského) a Dar Nazar Baziye (na Háfizovu báseň), která jakoby vytvářela až popový background. Jestli jsem pochopil správně zajímavý průvodní text obou lídrů, základem oné „osmansko-perské“ hudby jsou zápisy Aliho Ufkiho (původem Poláka Wojciecha Bobowského) ze 17. století. Nebo-li díky němu má C repertoár a mohl vzniknout tento podivuhodný kulturní most.
Kiya Tabassian píše, že „je stále důležitější stavět a obnovovat mosty mezi různými národy a kulturami, mosty, které nás sjednocují a usmiřují a vyžadují dialog a soulad myšlenek a činů“. Přestože diktátoři jako Erdogan, Putin, Trump a řada dalších politiků dělají vše pro to, aby mosty nefungovaly, je třeba, aby světová komunita dělala maximum možného. Jedním ze signálů, je i poselství tohoto poutního projektu.
Důležitým rozměrem večera, který se vymykal normálnímu koncertnímu plánu Rudolfina, byla jeho excelentní umělecká úroveň, a to jak neskutečná pěvecká kvalita a homogenita CM, šestice českých zpěváků a zpěvaček (Hana Blažíková, Barbora Kabátková), tak čtveřice původně kanadského souboru. (Oceňuji otevřenost ČSKH, která přímo vybízí k ustavení nového komorního cyklu staré hudby, kritizuji absenci výčtu jmen všech vokalistů a instrumentalistů, což bylo velmi nezdvořilé.) Pro korektnost dodávám názvy nástrojů, které přetékaly zvukovými orientalismy: perská loutna seta, blízkovýchodní psaltérium kanun, turecké housle kemençe, ruční úderné nástroje dayereh, bendir a daf… Doufal jsem, že uslyším i hudbu, kterou možná mohl Harant slyšet ve Svaté zemi (třeba hebrejskou) a nebo píseň, jež si snad zpíval cestou na popraviště, ale to snad v případném pokračování této mezinárodní hudební pouti.
Byl to magický, s ničím nesrovnatelný večer.
Luboš Stehlík
Speciální projekt si nenechal ujít ani pan ministr.
