V neděli 17. listopadu jsem navštívil koncert Malostranských komorních slavností, který se konal v překrásném sále Valdštejnského paláce. Po řadu let navštěvuji tento vynikající hudební festival, zaměřený převážně na komorní tvorbu. Malostranské komorní slavnosti po 22 let obohacují koncertní život staré Prahy velikým bohatstvím krásné hudby díky mimořádné dramaturgii a nesmírné péči tvůrce a organizátora, violoncellisty a zakladatele současného Smetanova tria, Jana Páleníčka. Vznikla nádherná tradice, kterou je dnes nutno považovat za velmi významný kus našeho nehmotného kulturního dědictví. Celý letošní festival je věnován poctě Bedřichu Smetanovi v podobě jeho komorního díla (zazní téměř celé) a sólového díla klavírního. Smetanovy skladby jsou v případě ostatních koncertů doplněny převážně českými autory spadajícími pod oslavy Roku české hudby.
První polovina mnou navštíveného koncertu byla věnována Smetanově klavírnímu odkazu. Jitka Čechová se suverénní velkorysostí předvedla tři části z Pokladu melodií a Črty op. 5 pro klavír. Jako pikantní koření zahrála technicky proslavenou Koncertní etudu gis moll „Na břehu mořském“ op. 17 v brilantním bezchybném provedení. Své sólové vystoupení zakončila velmi náročnou Koncertní etudou C dur, která dokonale potvrzuje Smetanovu jedinečnou klavírní virtuozitu, ale stejně tak i skvělé umění sólistky.
Po přestávce pak Smetanovo trio provedlo autorovo velkolepé Klavírní trio g moll op. 15. Velmi dobře by se toto dílo dalo charakterizovat jako symfonie pro housle, violoncello a klavír. Jelikož sleduji tento soubor od jeho úplných počátků, podrobně vnímám veškeré jeho proměny v obsazení tak, jak je život přináší. Opět je to Jan Páleníček, který jako skvělý „kapitán tohoto elegantního škuneru“, úspěšně proplouvá, často i rozbouřeným mořem života. Dnes spolu se svojí ženou klavíristkou Jitkou Čechovou tvoří pevnou základnu umělecky mimořádného souboru, který dnes houslistka Markéta Janoušková jako kouzelná víla zdobí svým podmanivým, průzračným, až jiskřivým a výrazově přesvědčivým tónem. Provedení tria bylo strhující, emocionálně akcentující tragiku díla. Mohu jej označit doslova za příkladné.
Jako pamětník mohu s klidným svědomím říci, že tak jako bylo kdysi slavné Sukovo či České trio, tak je dnes Smetanovo trio velikou ozdobou našeho českého interpretačního umění.
Petr Šefl
