Bystrouška slaví sto let! Je proto zcela přirozené, že právě ona slavnostně uzavírala letošní ročník brněnského Janáčkova festivalu. A to inscenací Národního divadla Brno, která od své premiéry v roce 2018 patří ke zlatému fondu tamního operního souboru.
Režiséra Jiřího Heřmana zaujal příběh autora literární předlohy opery Rudolfa Těsnohlídka. Ten totiž se svými přáteli nalezl v lese v nedalekých Bílovicích, který bývá spojován právě s Bystrouškou, večer před Štědrým dnem holčičku Lidušku. Její osud ho natolik zaujal, že založil nejen tradici vánočního stromu s kasičkou, ale také byl iniciátorem vybudování dětského domova Dagmar, který zdarma navrhl slavný architekt Bohuslav Fuchs. Tento domov slouží svému účelu dodnes. Stojí ve čtvrti Brno-Žabovřesky, na samém okraji Wilsonova lesa. Ostatně, jen pár kroků od vlastní vily architekta Dušana Jurkoviče, kde se prý na svých výletech „za město“ někdy zatavil i Janáček. Právě onen domov Dagmar inspiroval režiséra jako prostředí Bystroušky. Jeho symbolem je kruhové okénko, které na skutečné stavbě dnes vnímáme skoro jako typický detail dobového architektonického stylu. Toto řešení nicméně neochudilo Příhody lišky Bystroušky o nezbytné prostředí lesa, který se objeví v působivé stylizaci jakmile se otevře do dalekého prostoru zadní stěna scény. Scénograf Dragan Stojčevski řešil jeviště jako víceméně neutrální velký prostor o několika stupních (v tom nejnižším vtipně umístil kurník se slepicemi), kde je dotyčná architektura domova Dagmar jen symbolicky charakterizována a dává tak možnost plynulého využití pro různé dějové momenty (například stůl vesnické hospody). Kostýmy (Alexandra Grusková) pak zcela přirozeně, s vtipem i půvabem prolnuly svět zvířat i lidí.
Jiří Heřman využil pro život na jevišti snad každý takt Janáčkovy hudby. S mimořádným citem, ale i výrazným smyslem pro pohyb a bohatost děje v každém detailu. Přispěla k tomu velkou měrou i přítomnost kluků a holčiček, představujících dávné obyvatele onoho dětského domova, kteří s přirozenou hravostí tahají po jevišti dřevěné ježky, jeleny ba i zelené skákavé koníky symbolizující atmosféru lesa i dětského světa. Heřman nedal účinkujícím a vlastně ani divákům ani chvíli tupé nečinnosti. Snad proto působí jeho stoletá liška tak svěžím dojmem.
Je přirozené, že báječné atmosféře večera velkou měrou dominovalo hudební nastudování dirigenta Marka Ivanoviće a výkony sólistů (Václava Krejčí Housková, Daniela Straková-Šedrlová, Petr Levíček, Jan Šťáva, Jitka Klečanská, Jitka Zerhauová a vlastně všichni další). Výjimečnou atmosféru pak na scénu přinesli hosté, kteří představení výrazně dominovali: Kateřina Kněžíková jako Bystrouška předvedla kromě vynikajících pěveckých kvalit nesmírný půvab, ale i liščí sebevědomí a ženskou mazanost. Jednoduše – byla to liška. Adam Plachetka si roli Revírníka evidentně nesmírně vychutnával. Jeho nádherný plný hlasový projev byl doprovázen úžasným herectvím. Užíval si bodře s přáteli venkovskou hospodu a v jiných momentech jeho mužsky okoralým srdcem pronikala láska k lesu, vědomí koloběhu času a cit ke všemu živému. Malou Bystroušku si zahrála Adélka Plachetková, která tak přirozeně uzavřela rodinný kruh v lese i na jevišti.
Příhody lišky Bystroušky znamenaly báječné finále velmi úspěšného festivalu, který ve 24 dnech uvedl více než padesát operních představení a koncertů.
Zuzana Ledererová
