Dvacet pět let vzdáleně sleduji hudební cestu srbského houslisty Nemanji Raduloviće (nar. 1985). Kolem roku 2010 se objevil na hudební evropské scéně jako osvěžující kometa. Měl výbornou techniku, byl velmi emocionální, jeho vidění klasické hudby bylo provokativní. Dravý světový koncern Universal Music si jej okamžité smluvně pojistil a čekal velké úspěchy a velké zisky. Na labelech Decca a Deutsche Grammophon vyšla řada nahrávek, nejprve Les trilles du diable, pak tematické nahrávky, záznamy koncertů a sonát (Beethoven, Čajkovskij…) a tematické projekty. Ačkoliv jeho expresivní hra, provokativní aranžmá a beatnická vizáž způsobila vyprodané sály, skutečné znalce si nezískal a ani „pavarottiovský“ finanční efekt se nekonal.
Pan Radulović se řadí k velmi vyhraněné skupině houslistů (David Garrett, Pavel Šporcl), kteří se pokusili vystoupit z očekávatelného rámce a zaujmout zhýčkané publikum něčím neočekávatelným – oblečením, vizáží či pojetím hudby. Pokoušejí se jít tzv. proti hlavnímu proudu. Jeho vyprázdněnost nakonec pochopila i společnost Universal Music, a tak už pár let natáčí pro Warner Music.
Nové album srbského houslisty za doprovodu jeho souboru Double Sens je poctou Johannu Sebastianu Bachovi. V anonci jsem našel označení „velkorysá expresivita“. Je jí tam více než dost, dokonce tolik, že od Bacha spíše odrazuje. Od nahrávky nečekejte hluboké ponoření do hudby. Program i interpretace má hlavně způsobit uspokojivý prodej, tedy vysoký zisk pro vydavatele i houslistu. Nahrávka obsahuje notoricky známý houslový koncert BWV 1042, koncert pro hoboj a housle BWV 1060, transkripci cembalového koncertu BWV 1052, oblíbené preludium z první suity pro violoncello plus siciliano z flétnové sonáty. V árii z Matoušových pašijí hostuje na albu francouzský kontratenorista Philippe Jaroussky, což není šťastné řešení.
Houslista koketuje s prvky historické poučenosti, dokonce se občas neuměle pokouší o barokní ornamentiku, ale marně – stejně to skončí v nestylových rubatech, podivném frázování, dynamických vlnách, občas dokonce upravuje i Bacha… Tón jeho houslí je příjemný, ale kolegové jako jsou Hadelich nebo Lozakovich jsou mu velmi vzdáleni. Dokonce si myslím, že baroko by dopadlo lépe od několika koncertních mistrů českých orchestrů. Nicméně jestli někdo chce mít do auta kvalitní tapetovou hudbu, určitě by byl pan Radulović a slušně hrající komorní projektový soubor Double Sens dobrou volbou.
Luboš Stehlík
