Ve Znojmě zvítězila hudba

Hudební festival Znojmo oslavil letos už dvacet let. Tato lakonická věta v sobě skrývá stovky hodin muziky různých žánrů a podob, od baroka po jazz, které mají  jedno společné: přinášejí radost. Letošní ročník, nazvaný Hudba a vítězství,  nebyl výjimkou. Přinesl navíc zcela přirozeně mnohá ohlédnutí, a to jak návštěvníků tak umělců.

Galakoncert Adama Plachetky. Foto Michal Schneider.

Hned první Festivalové gala Adama Plachetky připomenulo  árie z představení mnoha minulých let, v nichž spolu s  Czech Ensemble Baroque tento pěvec účinkoval. Pod znojemským nebem i letos koncertoval v čase zahájení patron festivalu Pavel Šporcl se svými hosty a nechyběla ani slavnostní mše ke 20 letům festivalu v tamním kostele sv. Mikuláše.

Koncert Pavla Šporcla s violoncellistou A.Shadrinem a pianistkou K.Skanavi. Znojmo – kostel sv. Mikuláše. Foto Michal Schneider.

Každý z koncertů či nejrůznějších setkání byl zajímavý originál využívající často genia loci nejen samotného Znojma, ale i četných míst v okolní krajině. Zámek v Jevišovicích například hostil přednášku prezidenta festivalu Jiřího Ludvíka   o krásných okamžicích uplynulých dvaceti let a současně tu návštěvníci poznali jednu z největších sbírek starých hudebních nástrojů   u nás. Skladby francouzského baroka, plné milostných rozkoší i zápolení,  pro violu da gamba a cembalo v podání  Hany FlekovéEdity Keglerové zazněly pak v prostorách výrobního areálu  firmy Nevoga… Své místo  měly na festivalu pochopitelně i varhany,  o jejichž zajímavou prezentaci se postaral především Martin Jakubíček

Idyla v parku  zámku v Uherčicích. Foto Michal Schneider.

Adam Plachetka zpíval v Uherčicích písně Jaroslava Ježka, Voskovce a Wericha. Foto Michal Schneider.

Vynikajícím  osvěžením jednoho  letního večera byl společný koncert Adama Plachetky, který na chvíli změnil svůj klasický žánr  a spolu s Ondřejem Havelkou a jeho Melody Makers uvedl   dnes už klasické písně pánů Ježka,Voskovce a Wericha, a to ve vlídním stínu zahrady Státního zámku Uherčice.   Velmi sympatická je i tradice setkání s rakouskými sousedy. Kdo by ostatně odolal muzicírování  na mostě přes řeku Dyji, který je symbolem staletého kulturního regionu mezi Retzem a Znojmem.

Z premiéry opery Lukáše Hurníka Porucha na lodi Nautilus. Foto Petr Vokurek.

Zaslouženě velkou pozornost vzbudila  premiéra opery Lukáše Hurníka  nazvaná Porucha na lodi Nautilus, která vznikla ve spolupráci s brněnskou  JAMU v rámci Roku české hudby. Narodilo se  přitažlivé představení  inspirované příběhem Julese Verna a to nejen pro děti.  Kluci a děvčata   jsou vtaženi do děje, a především hudby dobrodružnými zážitky i veselými hříčkami, které tito diváci (a v tomto případě především posluchači)  o prázdninách tolik milují. Ohlas tohoto Hurníkova díla dává tušit, že jeho jevištní život znojemským uvedením nekončí.

Ostatně  vodní živel si na znojemském festivalu zřejmě  oblíbili i ve velmi naturalistickém podání. Večer u zatopeného lomu v Mašovicích, nazvaný Vítězství nad vodou, v němž letos Czech Ensemble Baroque uvedl Vodní hudbu Georga Philippa Telemanna, byl veselou taškařicí na loďkách i březích. Nad (někdy mile zlomyslným) šploucháním příjemně chladivých vln však naprosto dominovala vzácná harmonie staré hudby a přírody, kterou tradiční  prostředí koncertní síně vytvořit při nejlepší vůli nedokáže.

Z jevištního uvedení Vivaldiho oratoria Juditha triumphans. Petr Vokurek.

K báječné tradici znojemského festivalu patří unikátní uvedení  opery, které přináší většinou málo hrané, často dokonce zcela zapomenuté dílo, jež je nejednou nastudováno ve světové premiéře. Netřeba v tomto případě zdůrazňovat  zásluhu uměleckého ředitele festivalu a současně šéfa a dirigenta souboru Czech Ensedmble Baroque  Romana Válka a jeho týmu. Letos jej zaujalo oratorium Antonia Vivaldiho Judita Triumphans (do češtiny: Judita vítězící překonavši Holofernovo barbarství). Dílo, tématicky čerpající z biblického příběhu o Juditě a jejím hrdinském přemožení Holoferna, bylo ve své době  jistou symbolickou paralelou  válečných událostí ve skladatelově vlasti.  (Judita = Benátky). Mnohé z jeho myšlenek neztratilo na aktuálnosti.  Oratorium  psal pro Ospedale della Pieta – benátský nalezinec, kde vyučoval hudbě talentované dívky. To vysvětluje výhradně ženské hlasy v obsazení sólových partů. Ve znojemském nastudování Dagmar Šašková, Malena Emman, Doubravka Novotná, Maya AmirMonika Jägerová. Sbor účinkoval pod vedením Terezy Válkové. Dirigent Válek si vysloveně užíval bohatého a barevného  obsazení orchestru (například čtyři violy da gamba) zejména v dramatických momentech. Celý večer vřel temperamentem, který by jistě ocenil i sám maestro Vivaldi. 

Foto Petr Vokurek.

Oratorium bylo ve své době svou hudbou  či morálním poselstvím  děje  ceněno víc než opera, od níž se očekávaly spíš jevištní efekty. Uvedení tohoto žánru do divadelní podoby (v zajímavém prostoru paláce roztomile nazvaného Domeček) bylo tedy značně náročným úkolem, kterého se režisér Tomáš Ondřej Pilař  zhostil s  vkusem. „Judita se pro mne stává nejen svědectvím o benátské dekadenci, ale i zrcadlem dnešní doby,“ říká a vytváří na jevišti dusnou atmosféru válečného násilí i  hravý svět dráždivě sladké erotiky.

Foto Petr Vokurek.

Velmi nápaditě například užívá řady oken ve  vnitřní stěně sálu nad jevištním pódiem. Postavy příběhu, které se v nich střídavě objevují, dodávají večeru úžasnou živost komunikace, tolik vlastní právě baroknímu divadlu. Výtvarnice Ivana Ševčík Miklošková vytvořila svými kostýmy  řadu  velmi výrazných figur. Mne osobně svým mimořádným zjevem  zaujal především  sbor.   Zvláštní, citově křehké okamžiky přináší do inscenace balet (choreografie Martin Šinták),  zejména na pozadí světelného designu Tomáše Příkrého. Tomu všemu výrazně vévodí hudba, nesmírně barevná a plně respektovaná v každém okamžiku…  Byl to krásný, neobvyklý večer.

Znojemský festival má ještě jeden zajímavý  hudební efekt: cinkání vinných skleniček. Víno (mimochodem báječné, ve zvláště vybrané kolekci pro tuto příležitost) je tu přirozenou  součástí kulturních zážitků a setkání. Zvlášť krásně jednotlivé odrůdy zavoní při tónech cimbálových muzik, bez nichž by tento jihomoravský velký svátek tónů neměl své místo na slunci.

Zuzana Ledererová

Sdílet na Facebook
Poslat E-mailem
Sdílet na WhatsApp
Další příspěvky z rubriky