Mezinárodní hudební soutěž Pražské jaro pořádá 75. ročník! Vše začalo v roce 1947, kdy dirigent Rafael Kubelík, který ve své době reprezentoval Československo po celém světě, inicioval vznik mezinárodní hudební soutěže v Praze.
Zuzana Růžičková, Jaroslav Tvrzský a Rafael Kubelík. Foto Karel Hrůša (1990).
Pro první ročník byl vyhlášen obor housle. Vše se zdařilo a zrod dlouholeté tradice významné mezinárodní soutěže byl na světě. O několik let později, v roce 1957, byla pražskojarní soutěž jedna z hlavních iniciátorů, která dala podnět k založení Světové federace mezinárodních hudebních soutěží se sídlem v Ženevě – WFIMC. V současné době federace sdružuje více než 110 mezinárodních soutěží a my jsme jejím aktivním členem, který má právo zasahovat do strategií ostatních soutěží, navrhovat inovace nebo společně s ostatními sdílet své dlouholeté bohaté zkušenosti. Posláním asociace je „sdružovat nejvýznamnější světové hudební soutěže, které usilují o uměleckou dokonalost, autenticitu, spravedlnost a rovnost a podporují mladé umělce na cestě k jejich mezinárodní kariéře“.
Porota roku 1993. Foto archiv MHF Pražské jaro.
Existuje mnoho typů hudebních soutěží. Některé jsou orientovány na určitý nástroj a často nesou jméno slavného umělce. Je to například houslová soutěž Premio Paganini v italském Janově, violová soutěž Williama Primrose v Los Angeles, mezinárodní dirigentská soutěž Arturo Toscanini v italské Parmě, soutěž Henryka Wieniawského v Poznani a mnoho dalších. Některé soutěže mají ve svém názvu jména významných hudebních skladatelů: Klavírní soutěž Fryderyka Chopina ve Varšavě, Arama Chačaturjana v Jerevanu, Roberta Schumanna ve Zwickau, Johanna Sebastiana Bacha v Lipsku, George Enescu v Bukurešti, Bély Bartóka v Budapešti. Některé jsou jednooborové, další multioborové. Některé každoroční, jiné méně časté.
Naše soutěž se krátce po svém vzniku vyprofilovala jako multioborová. To znamená, že se zde střídají nástroje smyčcové, dechové, klávesové, zpěv, ale také smyčcové kvarteto, dirigování nebo skladba. V kuriózním ročníku 1978 se dokonce hodnotily výkony pouze pěveckých partů Jeníka a Mařenky z opery Prodaná nevěsta Bedřicha Smetany. Na rozdíl od let, kdy v jednom roce soutěžilo třeba pět různých nástrojů, se od roku 1998 konají vždy jen dva obory.
Soutěže probíhají ve třech kolech a počet účastníků je závislý na výběru nejlepších nahrávek z předkola. Kandidáti musí poslat video s jejich nesestřihanou nahrávkou předepsaného repertoáru, kterou poté anonymně hodnotí vybraní odborníci.
Jednání poroty z roku 1998. Foto archiv MHF Pražské jaro.
Do prvního kola je následně pozváno přibližně 45 interpretů, kteří ve dvou dnech představí své umění mezinárodní porotě. Program prvního kola je sestaven přípravnou odbornou komisí. Jsou zde zařazeny skladby spíše technického charakteru, kde hráči mají možnost předvést zejména perfektní ovládnutí nástroje. Druhé kolo – semifinále – je koncipováno jako mini recitál, kde si interpret může z navrženého repertoáru sám zvolit skladby, které jsou pro něj optimální. Již tradičně se tam zařazuje také povinná krátká skladba českého skladatele, která vzniká na objednávku soutěže. Účastník se zavazuje, že ji poprvé veřejně provede až při jeho soutěžním vystoupení. Do semifinále postupuje nejčastěji 12 soutěžících. Tři nejskvělejší jsou poté vybráni do finále. To probíhá ve Dvořákově síni Rudolfina. Finalisté přednesou určené koncertní skladby za doprovodu orchestru.
Závěrečné kolo je součástí koncertů Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro a je spojeno s audiovizuálními přenosy. Slavnostní vyhlášení výsledků probíhá okamžitě po krátké poradě poroty na pódiu Dvořákovy síně. Vyhlašuje se nejen pořadí vítězů, ale předává a uděluje se zde i spousta dalších cen. Čestná uznání, Cena Českého rozhlasu, Cena Nadace Český hudební fond, Cena hl. Města Prahy, Cena nakladatelství Bärenreiter, Cena Nadace Bohuslava Martinů, Cena společnosti Mercedes Benz a další. Ovšem jedno z nejlákavějších ocenění je pozvánka k vystoupení na festivalu Pražské jaro v následujícím roce.
Michal Kaňka a violista Antoine Tamestit (2023). Foto Petra Hajská.
Do letošního ročníku v oboru lesní roh je přihlášeno 139 zájemců z 30 států. Nejvíce z Číny – 35, dále 14 z Německa, 13 z České republiky, 9 z Itálie… V oboru housle jsme dostali 92 přihlášek z 18 států, z nich 23 z Korejské republiky, 21 z Číny, 15 z České republiky, 11 z Japonska… K účasti v prvním kole bylo vybráno 53 hornistů ze 17 různých států a 48 houslistů z 11 zemí. Českých zástupců je v hornách 10, v houslích 8. Porota je mezinárodní, složena z pěti zahraničních a dvou českých odborníků.
V průběhu desítek let v našich porotách zasedali světové osobnosti a vynikající interpreti. Hned na první ročník v roce 1947 přijel legendární houslista David Oistrach. Dokonce šestkrát (1948, 1957, 1958, 1963, 1973, 1988) zasedal v porotách klavírista, hudební vědec, publicista, pedagog Václav Holzknecht, do violoncellové poroty v roce 1955 přijeli Mstislav Rostropovič a Paul Tortelier. Rafael Kubelík předsedal dirigentské soutěži v roce 1990. Josef Suk houslové soutěži v letech 1992, 1997 a 2003. Rudolfa Firkušného a Lazara Bermana hostila klavírní porota v roce 1993 a Zuzanu Růžičkovou v letech 1994, 1999, 2005. Slavných jmen měla pražskojarní soutěž opravdu mnoho.
Letos byli osloveni následující hornisté: André Cazalet (Francie – předseda), Luca Benucci (Itálie), Jörg Brückner (Německo), Jindřich Petráš (Česká Republika), Zuzana Rzounková (Česká republika), Will Sanderts (Nizozemí) a Szabolcs Zempléni (Maďarsko). Houslová porota: Ida Kavafian (USA/Arménie – předsedkyně), Hana Kotková (Česká republika/Švýcarsko), Sergej Krylov (Rusko/Itálie), Daniel Phillips (USA), Liviu Prunaru (Rumunsko/Belgie), Josef Špaček (Česká republika), Soyoung Yoon (Korejská republika).
Časový rozvrh soutěže 2024. Lesní roh: 1. kolo – 7. a 8. května, Národní dům na Vinohradech, 2. kolo – 10. května, Národní dům na Vinohradech, finále a slavnostní předání cen – 13. května, Dvořákova síň, Rudolfinum od 18:00. Finále proběhne za doprovodu Plzeňské filharmonie pod taktovkou Chuheie Iwasaki. Housle: 1. kolo – 8. a 9. května v Sále Bohuslava Martinů na pražské HAMU. 2. kolo – 11. května v Sále Bohuslava Martinů na pražské HAMU. Finále a slavnostní předání cen – 14. května, Dvořákova síň, Rudolfinum od 18:00. Finále doprovodí orchestr PKF – Prague Philharmonia za řízení dirigenta Marka Šedivého. Obě finále jsou součástí festivalových koncertů.
Zahájení klavírní soutěže 2021. Foto Michal Vencl.
Stálá soutěžní komise rozhodla vypsat pro příští ročník obory violoncello a hoboj. Na následující rok 2026 klavír a flétnu. Komise je sestavena z předních českých hudebních osobností. Předsedou je již deset let violoncellista Michal Kaňka. Členy komise jsou muzikoložka PhDr. Eva Velická Ph.D., hudební skladatel Jiří Gemrot, klavírista Martin Kasík a hobojista Vladislav Borovka. Tajemníkem soutěže je dlouholetý zaměstnanec Pražského jara Michal Vencl.
Před začátkem 75. ročníku je určitě vhodné připomenout slavné osobnosti, které prošly soutěží a začaly svoji kariéru právě v Praze. Laureátů je dlouhá řada, protože zejména v dřívějších letech nebývalo výjimkou, že se ceny, a to i ty první, dělily na dva i více dílů. Pomyslný rekord v rozdávání cen nastal v roce 1954, kdy soutěžili zpěváci. Tenkrát byly uděleny 4 první ceny v oboru soprán, 3 první ceny v oboru baryton, 2 první ceny v oborech alt a bas. Podobná situace nastala v roce 1959, kdy byly na programu dechové nástroje. 3 první ceny si rozdělili flétnisté a po dvou prvních cenách lesní roh, klarinet a hoboj. Naposledy byla rozdělena první cena v roce 1978 při oboru trubka. Od té doby se dělí případně jen druhá nebo třetí cena.
Poměrně často vznikla situace, kdy některá z cen nebyla udělena vůbec. Nejsmutnějším příkladem z naší historie byl hned první ročník soutěže v roce 1947, kdy u houslí nebyla přiznána žádná z hlavních cen. Jedni z prvních vítězů, kteří byli opravdoví mistři svého oboru, byli v roce 1950 dva sovětští violoncellisté Mstislav Rostropovič a Daniel Šafran. Ještě před nimi v roce 1949 zvítězil neméně slavný houslista Igor Bezrodnyj. Sice „jen“ s druhou cenou, ale do budoucna skvělý klavírista a komorní hráč, skončil Jan Panenka. To se psal rok 1951. O rok dříve bylo také druhé, světově proslulé Smetanovo kvarteto. Na sovětské violoncellisty navázali hned při další příležitosti s dělenou první cenou Josef Chuchro a Saša Večtomov – 1955. Vítěz z roku 1958 byl varhaník Václav Rabas a o rok později flétnista Zdeněk Bruderhans, který potom celý život působil v Austrálii. V roce 1964 se dělil s Grigoriem Feiginem o první cenu náš skvělý houslista Ivan Štraus, který je po sólové a komorní kariéře stále pedagogicky činný na pražské HAMU. V roce 1968 vyhrál Zdeněk Tylšar – následně dlouholetý první hornista České filharmonie. Další světově proslulý cellista Boris Pergamenčikov ze Sovětského svazu se stal vítězem v roce 1970.
Vítěz violoncellové soutěže 1970 Boris Pergamenčikov. Foto Stanislav Maršál.
V roce 1972 vyhrál Bohuslav Matoušek – český sólista a dlouholetý primárius Stamicova kvarteta. V roce 1975 sice druhé, ale později zazářilo skvělou mezinárodní kariérou Panochovo kvarteto. Rok 1976 byl vítězný pro smyčcové nástroje – Čeněk Pavlík housle a Daniel Veis violoncello. 1977: mezi dechovými nástroji triumfuje František Bláha – později dlouholetý první hráč České filharmonie – a o rok později Zdeněk Šedivý, který se na dlouhá léta stal prvním trumpetistou téhož orchestru. Skvělé Pražákovo kvarteto zvítězilo v roce 1979 a vítězem dalšího ročníku byl Mikael Ericsson – další z vynikajících violoncellistů spjatých s naší zemí. V roce 1981 vyhrává klarinetovou soutěž Vlastimil Mareš – dlouholetý první hráč orchestru FOK. Přichází rok 1983, kdy vítězí violoncellista Michal Kaňka. Rok 1984 oslnil první cenou varhaník Aleš Bárta. Výraznou osobností byla v roce 1986 druhá Dagmar Pecková, současně v tenorech vítězí Štefan Margita.
Vítězný Michal Kaňka (1983). Foto Pavel Horník.
Klavírista Garrick Ohlsson a předseda stálé komise soutěže. Foto Michal Vencl.
Další vítězové: 1986 – Liběna Séquardtová – první hoboj symfonického orchestru FOK, 1987 – houslista Ivan Ženatý nebo hornista Jindřich Petráš. Po několika letech, roku 1988, přichází opět soutěž smyčcových kvartet, kde vítězí Smyčcové kvarteto AMU Praha, které se záhy přejmenovalo na Wihanovo kvarteto a dosud sklízí vavříny u nás i v zahraničí. Pavel Šporcl získal v roce 1997 sice „jen“ třetí cenu, ale stal se z něho skvělý reprezentant české houslové školy. Roku 1998 vítězí klavírista Martin Kasík, který je vynikajícím sólistou, komorním hráčem i pedagogem na pražské HAMU. Rok 2002 ocenil prvním místem klarinetistku Kateřinu Váchovou a druhým místem Václava Vonáška, který se vrátil na další fagotovou soutěž ještě v roce 2009, aby ji tentokrát vyhrál. Nyní již několik let působí jako člen Berlínské filharmonie. Vynikající český klavírista Ivo Kahánek vyhrává soutěž v roce 2004. V roce 2005 vítězí Kvarteto Pavla Haase. 2012 je úžasný ročník pro francouzského violoncellistu Victora Juliena Laferrièreho, který následně vyhrává i prestižní soutěž v Bruselu. 2013 vítězí Kateřina Javůrková, která je nyní ozdobou hornové sekce České filharmonie. V roce 2015 na sebe druhou cenou velice upozornila klarinetistka Anna Paulová, která se úspěšně prosazuje jako sólová hráčka. Dalším výrazným českým klavíristou je Marek Kozák, který se po zisku druhé ceny z roku 2016 viditelně prosazuje mezi nejlepšími klavíristy mladé české generace. Nemohu zapomenout na dokonalou hru vítězky cembalové soutěže 2017 Anastasie Antonové z Ruska. Zrovna tak na usměvavou vítězku ze stejného roku – houslistku Olgu Šroubkovou. Můj student, violoncellista Václav Petr, získal v roce 2018 druhou cenu. Následně se z něj stal úžasný sólista a vedoucí violoncell orchestru České filharmonie. Z posledních let zmíním ještě vítěze kvartetní soutěže z roku 2021 – Arete Quartet z Korejské republiky, které startuje slibnou kariéru. Veledůležitý byl rok 2023, protože jsme poprvé v historii pražskojarní soutěže vyhlásili obor viola. Do poroty přijel francouzský violista Antoine Tamestit – současná špička světových violových interpretů a také jeho pedagožka Tabea Zimmermann. Historicky prvním vítězem se stal Sào Soulez Larivière z Francie.
Arete Quartet byl svým vítězstvím v roce 2021 překvapen. Foto Petra Hajská.
Zvítězit nebo být laureátem prestižní mezinárodní hudební soutěže je odrazovým můstkem k další sólové, komorní či orchestrální kariéře. Podle mého názoru patří soutěže k přirozenému vývojovému stupni každého ambiciózního interpreta. Kdysi jsem strávil tři týdny na Čajkovského violoncellové soutěži. Dodnes si vážím mého laureátského diplomu, který jsem si z Moskvy přivezl, ale mnohem více oceňuji svoji tehdejší zkušenost, že jsem slyšel a poznal desítky kolegů z celého světa. Získal jsem představu, jak se ve světě hraje a mám radost, že s některými z tehdejších účastníků jsem stále v kontaktu.
Moje „přátelství“ se soutěží Pražské jaro začalo v roce 1979, kdy jsem tenkrát jako člen Havlákova kvarteta obdržel druhou cenu. V roce 1983 jsem violoncellovou soutěž vyhrál a o rok později jsme byli s Havlákovci znovu druzí. Následovala dvacet osm let dlouhá přestávka a až v roce 2012 jsem byl osloven, abych předsedal violoncellové porotě. Od roku 2014 jsem začal pracovat jako předseda Stálé soutěžní komise. Předsedou violoncellové poroty jsem byl znovu zvolen i v roce 2018. Na závěr chci jen upřesnit, že mezi roky 1947 a 2024 uběhlo sice 78 let, ale v historii soutěže jsou tři ročníky, kdy se soutěž Pražského jara ze závažných důvodů nemohla uskutečnit. Byla to léta 1952, 1969 a 2020.
V roce 2024 prožíváme krásné 75. výročí, k němuž chci naší nejvýznamnější mezinárodní hudební soutěži popřát vše nejlepší!
Michal Kaňka
Varhanní soutěž 1958. Foto archiv MHF Pražské jaro.
Finále fagotové soutěže v roce 1953. Foto archiv MHF Pražské jaro.
PolyHarmonie 