Frédéric Chopin: Sonáta pro klavír č. 2 b moll, op. 35. Ludwig van Beethoven: Sonáta pro klavír č. 29 B dur, op. 106, „Hammerklavier“
Beatrice Rana / klavír. Nahráno: 4-5, 7/2023, Sala Sinopoli, Auditorium Parco della Musica, Řím. Vydáno: 2024. Produkce Alain Lanceron. TT: 71:20. Text: A, N, F, I. 1 CD Warner Classics 5054197897658.
Italská pianistka Beatrice Rana vstoupila do povědomí hudební veřejnosti v roce 2011, kdy – jako osmnáctiletá – zvítězila v Montreal International Musical Competition. O dva roky později získala stříbrnou medaili a cenu publika ve čtrnáctém ročníku proslulé americké Van Cliburn International Piano Competition. V roce 2015 byla zařazena mezi sedm hudebníků nové umělecké generace BBC Radio 3, v následujícím roce se její jméno objevilo mezi mladými umělci podporovanými Fondem Borletti-Buitoni a v roce 2017 získala prestižní ocenění „Mladý umělec roku“ časopisu Gramophone.
V Praze jsme ji měli možnost poprvé slyšet v roce 2019 na VII. ročníku Klavírního festivalu R. Firkušného.
Od roku 2015 natáčí Beatrice Rana exkluzivně pro label Warner Classics. K pěti vysoce ceněným CD, jež vydala mezi lety 2015–2023, přibyla v březnu letošního roku další pozoruhodná nahrávka. Beatrice Rana na ní nabízí Chopinovu Sonátu b moll, op. 35 a Beethovenovu Sonátu č. 29 B dur, op. 106, známou pod názvem „Hammerklavier Sonata“. Tak jako o všech předešlých klavíristčiných nahrávkách, ani o tomto CD se nedá mluvit jinak než v superlativech. Umělkyně má skvělou, lehkou techniku, obrovskou tvůrčí fantazii, neuvěřitelně bohatou úhozovou paletu a výborné rytmické cítění. Její projev je velmi osobitý – vše, co Rana hraje, je zjevně do hloubky prožité a zároveň do detailu promyšlené.
Depresivní první věta Chopinovy Sonáty je plná neklidu a úzkosti, světlo do ní vnáší jen kouzelně vyzpívané vedlejší téma. Krajní části druhé věty – Scherza – znějí málem výhružně, zatímco pomalá střední část se pod prsty Beatrice Rany proměnila v půvabnou valčíkovou scénu. Krajní části proslulého Smutečního pochodu s potemnělými kroky v basu hraje klavíristka pokojně, odevzdaně, s dojemnou tichou rezignací. Křehká melodie tria tohoto pochodu jí cinká něžně a průzračně jako andělské zvonky. Naprosto jedinečná je věta finální. Čtyři strany tichého unisona v prestu hraje Rana s nečekaně bohatou pedalizací a dosahuje tím zvukových efektů, jaké jsem v této větě ještě u nikoho neslyšel. Šedavé rozmlžené kontury, občasné závany mrazivého větru a tajemné záblesky evokují velmi sugestivně přízračné Údolí stínů Hádova podsvětí. Makabrózní vyznění této věty korunuje Rana dvěma závěrečnými úsečnými fortissimovými akordy. Musím se přiznat, že při prvním poslechu jsem sebou v tomto místě vyděšeně trhnul. A ocenil jsem, že klavíristka umístila pochmurnou Chopinovu Sonátu na začátek nahrávky a teprve za ni zařadila nepoměrně optimističtější Beethovenovu Hammerklavier Sonatu.
Hammerklavier Sonata je nejrozsáhlejší Beethovenovou klavírní sonátou (v podání Beatrice Rany má stopáž 43:40) a klade na interprety enormní technické nároky. První větu hraje Rana už od rozjásaných úvodních fanfár s nakažlivým elánem a s úžasnou lehkostí. Nemenší obdiv si tu zaslouží její neomylný smysl pro výstavbu. I druhou větu – Scherzo – hraje Rana svižně, lehce a vzdušně, s řadou vtipných nápadů. Pomalou, bohatě chromaticky propracovanou třetí větu přednáší umělkyně klidně, zpěvně, s hezkými decentními rubaty, s plasticky modelovanou dynamikou a v překrásných, neustále se měnících barvách. Přestože se jedná o větu neobyčejně rozlehlou (trvá téměř 20 minut), dokázala v ní klavíristka udržet skvělý tah. Před finální větu vložil skladatel stručné, kompozičně značně neobvyklé Largo, které Rana hraje s mimořádnou fantazií a s velice rafinovanou pedalizací. Finální věta, kterou Beethoven pojal jako tříhlasou fugu, má tempový předpis Allegro risoluto. Nesmírně komplikovanou patnáctistránkovou (!) větu hraje Rana se sympatickým nadhledem, technicky brilantně, s bezpečně tepajícím rytmem, naprosto zřetelně, a opět – stejně jako větu úvodní – s dokonalým citem pro pevnou architekturu. Touto nahrávkou umělkyně jen znovu potvrzuje, že je oprávněně řazena k současné pianistické špičce.
Věroslav Němec
PolyHarmonie 