Komorní cyklus Pražské múzy během dlouhých let uspořádal mnohé koncerty nejen v kostele sv. Vavřince pod Petřínem, ale letní koncerty proběhly také v dalších pražských kostelech a v lázeňských sálech Karlovy Studánky či Lázní Jeseník. Pestrou přehlídku pod patronací antických múz založila mezzosopranistka Eva Garajová, která si zve ke společnému koncertování sólisty i komorní ansámbly a hosty koncertů jsou vždy zajímavé osobnosti nejen z hudebního života.
Geoff Piper. Fota Jaromír Tužil.
Vzácným hostem koncertu ve středu 17. dubna, jemuž vládla v kostele sv. Vavřince múza Polyhymnia, byl Geoff Piper z Lucemburska, který založení cyklu Pražských múz podpořil svým sdružením Music Enterprise, zaměřeným na pořádání koncertů českých umělců v Lucembursku a rovněž vystoupení lucemburských umělců u nás. Zásluhy pana Pipera ocenilo již v roce 2009 Ministerstvo zahraničí ČR udělením ceny Gratias Agit za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí. Hostitelka Eva Garajová přivítala v úvodu večera u sv. Vavřince Geoffa Pipera, který především vyjádřil svůj dlouholetý vztah k české hudbě a českým umělcům. Pěknou a roztomilou češtinou potěšil posluchače výkladem o svém amatérském studiu hry na flétnu altovou i příčnou, v němž nechyběl jeho pověstný smysl pro humor. Spolu s lucemburskou flétnistkou Päivi Kauffmann sympaticky demonstrovali rozdíly hry na tyto nástroje, které pan Piper ovládá jako absolvent filologie v Oxfordu s celoživotní láskou k hudbě.
Päivi Kaufmann a Tomáš Honěk.
Dramaturgie koncertu vycházela z charakteristiky múzy Polyhymnie, která je označována za múzu posvátné poezie a hymnů, tance a výřečnosti, rovněž je jí připisováno zemědělství, geometrie, meditace či pantomima. Polyhymnia tedy bděla nad pestrým programem, který zahájila flétnistka Päivi Kaufmann s kytaristou Tomášem Hoňkem výborným provedením Sonáty RV 85 Antonia Vivaldiho (1678 – 1741). Flétnistka excelovala v precizním a výrazově bohatém podání svého partu ve všech třech větách skladby s náročnými melodickými sekvencemi, velmi jemně odstiňovanou dynamikou volného Larghetta a úžasným rytmickým vrcholem s naprostou přesností a lehkostí. Kytara Tomáše Hoňka měkkým tónem zaujala detailní doprovodnou technikou a v krátkých sólových vstupech kytarista ovládal svůj nástroj s přehledem. Ve dvou písních Manuela de Fally (1876 – 1946) vynikla barva mezzosopránu Evy Garajové, její úžasný vklad pro výraz se v písni Asturiana proplétal s bezchybnou podporou kytarového doprovodu v náročných změnách nálady španělské poetiky. Krátká píseň Nana zaujala oduševnělým podání pěvkyně pěkné iberijské melodie, s níž kytara souzněla s přirozeností komorního podkresu. Claude Debussy (1862 – 1918) a jeho proslulý Syrinx získal ve flétně Päivi Kauffmann jedinečné prosvětlení, prožitek a nádherné trylkové prvky svrchované hry. Sólově se také představil Tomáš Honěk ve známém Preludiu č. 1 Hectora Villa-Lobose (1887 – 1959). V jeho pojetí bylo Preludium plné propracovaných sekvencí, které měkký tón jeho nástroje dodal mírnějšího vyznění bez vzrušujících prvků, středové části by snesly více dynamické rozmanitosti. Pavana Gabriela Faurého (1845 – 1924) patřila opět flétně s kytarou, v níž zpívající flétna s citlivým kytarovým tónem dala vyznít oblíbené melodii s jedinečným výrazem. Skladbu Jacquese Iberta (1890 – 1962) Entr´acte zahájila pěkně energicky španělská melodie s typickým rytmem a souhra obou nástrojů rozezněla celý prostor kostela. Kytarové sólo Tomáše Hoňka bylo bezchybné a flétna Päivi Kauffmann doslova čarovala s technickými finesami do samého konce.
Eva Garajová.
Druhou část večera oba zahájili soudobou skladbou Michala Müllera (1956) se stručným názvem Duo. Melodický úvod s plnokrevným souzvukem střídaly rytmické změny a plynulou linku kytary provázely flétnové úryvky přecházející k disharmonickým akordům. Do pravidelného rytmického doprovodu kytary se rozezpívala flétna a vyvrcholení skladby osamostatnilo oba nástroje v tempu i melodii. Jacques Ibert a jeho Deux stéles orientées uvedla Eva Garajová s Päivi Kauffmann ve vynikajícím podání svého temnějšího hlasu, který i ve výškách zaujal plností ve výrazu naléhavé melodie. Druhá píseň kontrastovala energií a náladou, spojení hlasu s flétnou výtečně osvěžilo atmosféru až k závěrečným výškám. Flétnistka se následně představila sólově v Estudiu č. 8 Joaquína Valverde Durána (1846 – 1910). Po nádherném vážném úvodu se zde flétna brilantně rozběhla s jedinečnou suverenitou umělkyně. Odlehčení přinesla transkripce půvabné Humoresky č. 7, op. 101 Antonína Dvořáka (1841 – 1904), kterou obdařilo leskem flétnové sólo se spolehlivým kytarovým doprovodem. Romantická jemnost a hravost detailů duu skutečně svědčila. Skladbu Francisca Tárregy (1852 – 1909) Rosita uvedl Tomáš Honěk s interpretační jistotou, která charakter písničky s něhou i žertovným vyzněním podtrhla. Na závěr byl vybrán Máximo Diego Pujol (1957) a jeho Suita „Buenos Aires“ s uvedením nejprve 2. části Palermo a poté 1. části Pompeya. Flétna s kytarou byly zcela suverénní ve výrazu i souhře, bravura a šarm flétny se projevily u latinskoamerických skladeb naplno a kytara ožila svádivými tanečními tóny. Nostalgie i živelnost, pestrý rytmus a hezké melodické zbarvení vynikly v podání Päivi Kauffmann a Tomáše Hoňka vskutku autenticky. Publikum si vyžádalo ještě přídavek a dostalo se jim výborně svižného provedení Obrigado Ástora Piazzolly jako vrcholu báječného večera.
Marta Tužilová
PolyHarmonie 