Fota Petra Hajská.
Za podpory generálního partnera Skupiny ČEZ, Ministerstva kultury České republiky a se záštitou První dámy Evy Pavlové uspořádal Pražský filharmonický sbor 21. dubna ve Španělském sále Pražského hradu v rámci projektu Rok české hudby koncert Slavné operní sbory. Zaštiťovatelka sice přítomna nebyla, zato řada VIP ano včetně pražského primátora a ministra zemědělství. Večer přenášela ČT art, čímž si vysvětluji moderaci Marka Ebena, kreativní a jako vždy vtipnou, leč zbytnou. Doprovod obstarala jako vždy spolehlivá a skvěle hrající PKF – Prague Philharmonia.
Projekt, který sestavil sbormistr a toho večera naštěstí i dirigent Lukáš Vasilek, měl dva synergické a zároveň disparátní bloky. V první části byly z nutnosti torzovité ukázky z hudby Bohuslava Martinů (Hry o Marii), Leoše Janáčka (Její pastorkyňa, původní Janáčkova “Brněnská” verze) a Antonína Dvořáka (Rusalka), po krátké „televizní“ pauze očarovala publikum tento rok hodně častá smetanovská mozaika – v tomto případě Braniboři v Čechách, Hubička, Tajemství, Dvě vdovy, Dalibor, Prodaná nevěsta. Díky meritu projektu – velkolepá sborová oslava české hudby – byl výběr jiný, než například v případě propadáku Národního divadla Smetana Gala 2. března; duxem byl sbor, comesem všichni ostatní. I když slyšel jsem nečekanou výjimku.
Veronika Rovná.
Zářivou hvězdou totiž byla sopranistka Veronika Rovná. Smetanu zazpívala výborně, jakkoliv Gabriela Beňačková z 80. let je pro ni zatím nedostižná, ale její interpretace Martinů a Janáčka byla nejlepší, jakou jsem živě kdy slyšel. Technicky dokonalé, prožité, každá fráze promyšlena, prostě lahodné, vpravdě famózní! Ostravská opera v ní má drahokam jaký pražské Národní divadlo v současnosti nemá. Druhým hostem PFS byl basista Pavel Švingr. Talentovaný zpěvák a sólista Národního divadla určitě patří k ozdobám pražské opery. Vládne lahodným hlasem a myslím, že má šanci, aby jednou uspěl i v Evropě, jen by měl upevnit vysoký rejstřík a propojenost a kantabilní lahodnost každé fráze. Jednou snad dosáhne podobné dokonalosti a výrazné prezentace jako například Richard Novák.
Pavel Švingr.
Pražský filharmonický sbor měl ten večer vrcholnou formu. Přestože akustika sálu není zrovna světová, výkon sboru takový byl. Úvodní ukázky z Her o Marii byly pro mě svým způsobem vrcholem večera, ale vlastně stejně dokonalí byli Janáček a Dvořák. Škoda, že oba skladatelé byli jen introdukcí. Ke Smetanově hudbě se sboristé postavili srdnatě čelem a zpívali na úrovni, o jaké se českým operním sborům může jen zdát. Koncepcí večera jsem byl uchráněn pokusu o Libušino proroctví a „ikonický“ výstup Proč bychom se netěšili byl radostnou virtuózní tečkou sboru i orchestru.
Coda. Chápu rámec projektu, smysl, dramaturgii ve smyslu „Smetana First“. Jistě byl splněn záměr České televize, která bude mít konečně pro zahraniční partnery úspěšný operní produkt, ale česká operní hudba je víc než svatá čtyřka. Kdyby to měla být plnohodnotná vizitka „české“ opery, měla by ve sportovním roce 2024 začít třeba Myslivečkovou Olympiádou a končit Smolkovým Naganem. VIP publikum by to snad uneslo…
Luboš Stehlík
PolyHarmonie 