Symfonický orchestr Českého rozhlasu seznámil 24. 4. novináře se sezonou 2024/25. Je velmi zajímavá, ale hlavní zpráva se týkala šéfdirigenta Petra Popelky.
SOČR s Petrem Popelkou v Obecním domě.
Oficiální sdělení SOČRu (kráceno)
Symfonický orchestr Českého rozhlasu chystá v další koncertní sezoně velkolepé
programy a také abonentní řadu v Obecním domě. Po vzoru dalších evropských
rozhlasových orchestrů tak bude vystupovat ve všech tradičních koncertních síních
v metropoli, přičemž i nadále zůstává v Rudolfinu, Betlémské kapli a Centru DOX.
98. sezona nese rukopis šéfdirigenta Petra Popelky. Tří programů se ujme hlavní hostující dirigent orchestru Robert Jindra. Petr Popelka zahájí v září již třetí sezonu v čele rozhlasových symfoniků. „Soustředit se budeme i na doznívající Rok české hudby. Na programu najdete třeba Druhý houslový koncert Bohuslava Martinů, Dvořákovu Polednici či skladby od Jana Nováka a Josefa Suka. Po delší době také uvedeme hudbu Wolfganga Amadea Mozarta. Na co se velice těším, jsou koncerty pod vedením našeho hlavního hostujícího dirigenta Roberta Jindry, který je výjimečnou dirigentskou osobností. Druhým rokem Vás také zveme do Betlémské kaple, kde se dočkáte vystoupení klavíristy Jana Bartoše, mezzosopranistky Belly Adamové nebo provedení první americké opery Porgy a Bess George Gershwina,“ láká na koncerty nové sezony Petr Popelka.
Největší novinkou rozhlasových symfoniků je koncertní řada umístěná do Obecního domu. „Smetanova síň v Obecním domě patří bezpochyby k nádherným a tradičním koncertním prostorům Prahy. SOČR svůj vlastní koncertní sál nemá, a tak se logicky nabízí možnost vystupovat ve všech velkých síních, kde se konají nejen koncerty prestižních festivalů, jako je například Pražské jaro či Dvořákova Praha, ale kde také vystupují naši kolegové z jiných orchestrů,“ zve do Smetanovy síně ředitel rozhlasových symfoniků Jakub Čížek.
Betlémská kaple, v níž se vloni poprvé konala abonentní řada B, se jako koncertní prostor osvědčila na výbornou. I v příští sezoně se zde posluchači dočkají vábivých programů. „V Betlémské kapli začneme koncertovat už v září. V rámci prvního večera vystoupí klavírista Jan Bartoš s Rejchovým Klavírním koncertem a pod vedením dirigenta Vojtěcha Spurného. Dále se taktovky chopí Jan Kučera, a to při projektu s Dětským pěveckým sborem ČRo. S dirigentem Vladimirem Kiradjievem koncertně provedeme Gershwinovu operu Porgy a Bess a spolu s Robertem Kružíkem zahrajeme koncert se studenty Konzervatoře a VOŠ J. Ježka,“ doplňuje Jakub Čížek. Stálým prostorem, kde je možné slyšet SOČR mimo vody klasické hudby, je Centrum současného umění DOX. V multifunkčním prostoru DOX chystají rozhlasoví symfonikové dva koncerty – s Ondřejem Pivcem a kapelou Kennedy Administration a dále s vynikajícími instrumentalisty a tentokrát i skladateli Marcelem Bártou a Jakubem Zitkem. I v další sezoně se budou konat komorní koncerty ve Studiu 1. Během šesti večerů okusí posluchači atmosféru budovy Českého rozhlasu a setkají se s hudebníky z řad SOČRu v nejrůznějších komorních seskupeních. Studio 1 přivítá rovněž zájemce o otevřenou zkoušku. Návštěvníci se budou moci posadit přímo mezi hráče orchestru a zažít SOČR třeba při přípravách na zájezd do Elbphilharmonie v Hamburku.
Symfonický orchestr Českého rozhlasu oznámil prodloužení angažmá šéfdirigenta a uměleckého ředitele Petra Popelky a také hlavního hostujícího dirigenta Roberta Jindry. Oba dirigenti své působení u SOČRu zakončí v červnu 2026, v roce, kdy orchestr oslaví 100 let.
Petr Popelka k rozhlasovým symfonikům nastoupil v září 2022 a jeho angažmá mělo původně trvat do konce právě nastávající 98. sezony. Během těch krátkých dvou let se Petr Popelka etabloval na mezinárodní scéně, debutoval například s Chicagským symfonickým orchestrem a stal se také novým šéfdirigentem Vídeňských symfoniků. I přes velkou časovou vytíženost však chce u rozhlasových symfoniků setrvat co nejdéle. „Práce se SOČRem je pro mě velkou radostí ale také výzvou. Čas strávený s kolegy, mezi nimiž je řada mých blízkých přátel a vynikajících hudebníků, pokládám za velmi dobře investovaný. Společně se snažíme pozvednout uměleckou úroveň tělesa, ale i propsat značku orchestru do podvědomí všech posluchačů a myslím, že se nám to daří. I v tom je rozhlas jedinečný, vždyť naše koncerty nejsou slyšet jen v Praze, ale kdekoli, kde si naladíte rozhlasové vysílání. Jsem upřímně rád, že prodloužením smlouvy dostaneme další prostor společně pracovat,“ doplňuje Petr Popelka.
V obdobné časově exponované situaci je i Robert Jindra, současný hudební ředitel Opery Národního divadla v Praze a šéfdirigent Státní filharmonie Košice. „Je mi velkým potěšením, že jsme se s vedením SOČRu domluvili na pokračování naší spolupráce. Velmi rád se budu s těmito báječnými lidmi a muzikanty nadále podílet na formování tak významného orchestru. Obzvlášť velkou devizou je pro mě spolupráce s Petrem Popelkou, který je nesmírně inspirativní osobností. Věřím, že se i nadále bude zvyšovat hudební renomé SOČRu a jsem upřímně šťastný, že mohu být jeho součástí,“ raduje se ze spolupráce Robert Jindra.
Foto Michal Fanta.
Komentář
Jestliže ve štítu České filharmonie je hudební lesk relativně nejvyšší dosažitelné kvality, reprezentace státu v prestižních lokacích a hostování světových hvězd a FOK nabízí nejširší spektrum klasické hudby v nekrásnější pražské secesní budově a v nejhudebnějším českém kostele, SOČR měl a má ze symfonických orchestrů nejblíže k moderní a současné hudbě, nejflexibilnější a v sezoně 2024/25 se v počtu pražských koncertních lokalit přiblíží FOKu (pět versus šest). Rozhodl se pro ekonomicky riskantní krok – veden touhou oslovit více lidí vstoupí do Obecního domu. Ostatně Petr Popelka, který s energicky představil svou třetí sezonu, se několikrát nadšeně postavil za vstup do “srdce Prahy”. Program můžete detailně studovat na adrese socr.rozhlas.cz a zvažovat, čemu dáte v ostré pražské konkurenční nabídce přednost. V problémech budu i já, neboť jsem našel nemálo projektů, které bych rád slyšel. Pozitivní umělecký vliv šéfdirigenta na kvalitu a nabídku SOČRu je ze všech pražských orchestrů nejsilnější.
Isabelle Faust. Foto Marco Borggreve.
Vzrušující je už zahajovací večer na konci září, a to ani ne tak kvůli skvělé houslistce Isabelle Faust, která si měla prosadit něco neobvyklejšího než je houslový Dvořák, jako kvůli světové premiéře symfonické básně Continuo devadesátiletého oslavence Jana Klusáka. Těším se na Josefa Špačka a jeho Bohuslava Martinů, který je jistotou, jsem zvědav jak si mladá Julia Hagen (dcera cellisty Clemense Hagena) poradí s Elgarovým cellovým hitem a jestli konečně uslyším ve Verdiho Requiem pěvecky dokonalý sólový kvartet. Jsem velmi zvědavý, jestli Renaud Capuçon diriguje živě stejně dobře jako hraje na housle (mimochodem uvede, myslím v Česku poprvé, Faurého Houslový koncert), raduji se, že uslyším v Praze díky dirigentu Waynu Marshallovi opět „autentického“ Gershwina (Druhá rapsodie) a Bernsteina (Jeremiah).
Renaud Capuçon. Foto Warner Classics / Erato.
Ale měl bych i otázky. Má ve stejné sezoně nějakou souvztažnost Tristan a Isolda a operetní večer hvězdné a obchodně zdatné manželské dvojice Kateřina Kněžíková – Adam Plachetka? Proč opět bratrské klavírní duo Lucas a Artur Jussenovi, když byli relativně nedávno hosty Festivalu Rudolfa Firkušného? Olbřímý projekt Tisíc hlasů s celostátní přehlídkou sborů je docela sympatickým nápadem, zvlášť jestli Smetanu ve Smetanově síni Obecního domu budou poslouchat kromě rozhlasových posluchačů i živí lidé. Mám to ale snad vnímat jako pokání Českého rozhlasu, coby současného podporovatele sborového zpěvu, že na počátku 90. let hloupě zahubil svůj vlastní sbor?… Bude zajímavé zjistit, jestli se v Betlémské kapli velmi talentovaná Bella Adamova vyrovná v interpretaci Mahlerových písní svému digitálnímu albu. Plus Alma Mahler a Alexander Zemlinsky. Pro někoho bude možná pikantní zkoumání, jak silný vliv měla tato femme fatale na své milence…
SOČR má jednu výhodu, jakou nemá žádný český orchestr – Studio 1 – a je sympatické, že tam pořádá veřejné „tvůrčí dílny“, formát, který tento neemociální prostor nádherně oživuje – Manželské etudy rozhlasových manželů, Petr Popelka & Čarotaj…
Petr Popelka. Foto Vojtěch Brtnický.
Když jsem zmínil jméno nejtalentovanějšího, ještě dva roky mladého českého dirigenta Petra Popelky (1986), českou hudební veřejnost potěší, že svou misi v SOČRu prodloužil do konce sezony 2025-26, i když své zrození orchestr oslaví až 1. října 2026.
Ale i v tomto případě mě napadají otázky: Proč je stávající kontrakt jen na tři roky, což je nejen u nás neobvyklé? Věděl snad už na počátku roku 2022, že bude od roku 2025 hudebním ředitelem Vídeňských symfoniků? Obvyklé také není být šéfdirigentem u dvou orchestrů současně (druhý vídeňský orchestr “milostivě” souhlasil s ročním překrytím kontraktu v Praze). Je to sice nesmírně pracovitý člověk a Vídeň je za humny, ale dostojí všem závazkům jako dosud na nejvyšší úrovni? Podle jeho nezměrného nadšení myslím, že ano. Viděno prizmatem jeho pracovitosti bych neřekl, že by byla Praha pro dirigenta jen překlenovacím mostem, ale ví to asi jen pan Popelka… Rok 2026 se rychle blíží, takže jaké je jméno budoucího šéfdirigenta SOČRu, který jej vystřídá? V hudebních institucích je železným pravidlem přemýšlet či dokonce zvolit šéfdirigenta, nestane-li se něco fatálního, minimálně s tříletým předstihem (viz třeba Královská opera Covent Garden, nově Česká filharmonie).
Symfonickému orchestru Českého rozhlasu, který každou sezonu zanechává v českém hudebním životě výraznou stopu a skvěle dotváří paradigma našeho hudebního života, přeji, aby měl opět silné osvícení. Nahradit pana Petra Popelku bude velmi těžké, neboť podle mě je to nejvýraznější šéfdirigent v historii orchestru, tedy minimálně po roce 1989 určitě. Umělec, který měl tvarovat SOČR minimálně osm let!
SOČR v Rudolfinu. Foto Michal Fanta.
PolyHarmonie 